Jaroslava Drábová: Má smysl zachraňovat petrovický zámek u Miličína? [rozhovor se starostou Miličína Jiřím Zíkou]

[Votické noviny, r. XVIII., č. 12, 6.6.2008, str. 1 a 3]

Možná by bylo lepší zeptat se, jestli má smysl zachraňovat některé historické stavby za každou cenu. Také já patřím mezi milovníky památek a jsem ráda, že se po revoluci zastavilo chátraní mnohých významných hradů, zámků a jiných památek odkazujících na naši minulost.

Zachovávejme historii pro budoucnost, investujme finanční prostředky tam, kde to má smysl, zachraňujme tam, kde by ztráta byla nenahraditelná. Starosta obce Miličín Jiří Zíka mě pozval

str. 3

na prohlídku petrovického zámku. Nečekala jsem gobelíny na zdech ani dokonale zachovalý inventář. To, co jsem ale viděla a o čem mi bylo řečeno, že má být zainvestováno stovkami tisíc, popřípadě milionů korun z peněz nás všech a zejména z peněz rozpočtu obce Miličín, mi doslova vyrazilo dech. Myslím si, že situace starosty Zíky není jednoduchá, vypořádat se s, podle mého názoru, takovým danajským darem, bude vyžadovat hodně práce, trpělivosti a především pevných nervů.

Pane starosto, mohl byste nám říci od kdy je zámek v majetku obce a jak s ním po celou dobu bylo nakládáno?

J. Z. „Zámek byl převeden místnímu Národnímu výboru Petrovice v roce 1985, po připojení Petrovic k Miličínu přešel automaticky do správy obce Miličín. Záměr družstva byl vytvořit v budově společenskou místnost, to ovšem nebylo památkáři povoleno, takže se v podstatě po celou dobu do zámku neinvestovalo. Když v nedávné době část budovy spadla, začala se celá situace řešit. Památkovým ústavem a ministerstvem kultury jsme nyní velmi silně tlačeni k investování do oprav tohoto objektu. Také můj předchůdce se snažil situaci řešit. Hned na začátku bych chtěl říci, že zámek v Petrovicích je skutečně danajským darem, protože obec Miličín na tom bohužel nikdy nebude finančně tak dobře, aby mohla zachraňovat památku, která je v tak vážném havarijním stavu. Pouhé udržování současného stavu, který je kritický, vyžaduje stovky tisíc korun ročně z rozpočtu obce a já si myslím, že stavba už neodpovídá tomu, aby se na ní vůbec něco dál dělalo. Národní památkový ústav a také ministerstvo kultury na nás působí v tom smyslu, že se stavba musí alespoň udržet, aby nespadla. I to je ale velice nákladné. V obci je nutné investovat do infrastruktury, potřebujeme vybudovat novou čističku, kostel potřebuje finanční injekci, na sokolovnu byla vyhlášena veřejná sbírka... Dále potřebuji řešit územní plán, chybí zde stavební parcely - je nutné vykoupit pozemky od vlastníků... Ze zákona je obec povinna se o památku starat a to by mohlo mít pro Miličín fatální důsledky."

Jaké je podle vás řešení?

J. Z. „Řešením by bylo vyškrtnout zámek z registru památek. Základním problémem je skutečnost, že pozemek pod stavbou nepatří obci, ale restituentovi, který si vyžádal pouze pozemek a ten z pochopitelných důvodů nechce prodat. To nám znemožňuje zámek prodat institucím, které o něj projevily zájem a byly ochotné opravy zainvestovat. České zákony bohužel nepamatují na situace, kdy pozemek patří jinému majiteli než budova na něm a při neshodě vlastníků vzniká patová situace."

Existují dotační tituly na obnovu památek, nezkoušeli jste jít touto cestou?

J. Z. „V letošním roce máme přislíbeno dvě stě tisíc z havarijního fondu na opravu střechy. K této částce musíme přidat 40% z rozpočtu obce, tedy 134 tisíc. Definitivní zastřešení stavby je přitom podle odhadu doktorky Matějkové záležitost deseti milionů korun. Abychom vůbec mohli začít opravovat střechu, musíme dostavit zdi, kompletně zrekonstruovat stropy, které v některých částech budovy nejsou vůbec. Nejedná se pouze o krovy a krytinu, ale celkové zajištění obvodového zdiva, které vybočuje a hroutí se. O to se dále částka navyšuje. Dotace, to jsou peníze nás všech. Myslím si, že by bylo opravdu dobré zamyslet se nad tím, jestli se investice do zámku vyplatí a jestli je vůbec záchrana možná. Velmi rád bych peníze z rozpočtu obce používal ve prospěch občanů, na věci, které jsou skutečně potřebné a budou nám zkvalitňovat život. Je těžké dávat miliony z rozpočtu, který čítá 13 mil. Kč a na investiční záležitosti je vyčleněno zhruba půl milionu ročně. I při nejlepší vůli a snaze najít peníze na opravy zámku je to opravdu obtížné, pokud chceme dále pokračovat v rozvoji obce. Navíc ke každé dotaci je nutné určitou procentuální část přidat z rozpočtu obce, dotace není stoprocentní pokrytí nákladů. Takže jsme opět na začátku - náklady na opravu jsou tak vysoké, že se obávám, že toto v možnostech obce skutečně není.