Tomáš Zahradníček: Výstražná stojka docenta Bílka

[MF Dnes, 8.10.2008, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Začátek školního roku přivítal docent Petr Bílek tím, že udělal výstražnou stojku. Rád bych na tento nezvyklý jev upozornil. Člověk nevidí každý den stojku vyseknutou dlouholetým ředitelem Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Na stránkách týdeníku A2 v článku „Akademická jatka“ (v čísle 39/2008) obrátil kapsy a ukázal, že v nich nemá nic, co by stálo za řeč. Rozhodně ne dost k tomu, aby mohl zajistit, co z titulu své funkce zajistit má, výuku a výzkum v kvalitě odpovídající tradici a očekáváním.

Následná debata ukazuje, že v tom není sám. Hlásí se další učitelé i studenti a píšou o tom, jak vypadá reálný stav za zdmi ctihodných společenskovědních ústavů nejváženějších univerzit. Celkový obrázek lze stručně shrnout jako bídu s nouzí.

Přežívá se silou vůle, šizením studentů, snižováním náročnosti, parazitováním na grantech, jež by měly sloužit k výzkumu, ale fakticky se používají jako dodatečný zdroj pro základní zajištění existencí univerzitních učitelů (i s tímto přilepšením berou méně než vaše sekretářka).

Nejhůř jsou na tom staré humanitní obory starých univerzit v Praze, Brně a Olomouci. Od nich se samozřejmě očekává, že zabezpečí nejnáročnější výuku, poněvadž to vždycky dělaly. Z těchto fakult vycházeli lidé, kteří dokážou přeložit Aristotela a Korán, Danteho a Shakespeara, vyznají se ve středověkých listinách, umějí přečíst Komenského spisy a Koniášova kázání, rozluštit Máchovy a Masarykovy rukopisy, ovládají gruzínštinu, hindštinu či perštinu. Nové humanitní fakulty prosperují, protože klasické předměty v celé hloubce a šíři vyučují okrajově, nebo vůbec ne. Stojka docenta Bílka oznamuje, že staré obory jsou na dně a nemohou dále.

Ocitly se ve dvojí pasti. Nemohou počítat s penězi ze zahraničí, poněvadž jsou důležité pouze pro českou společnost. A ta, zastoupena vládou, o jejich potížích neví nebo jí nepřipadají důležité. Financování vysokoškolských pracovišť vůbec nepočítá s jejich existencí.

Tlačí je k tomu, aby přešly na lavinovitě se šířící model vysokoškolského podnikání - vyrábět absolventy ve velkém a přizpůsobit této prioritě obsah výuky. Zrušit obtížné předměty, omezit individuální výuku v seminářích. Ale náročné věci se obyčejně nedají naučit snadno a rychle, nelze je ani vyučovat masově. Stovku manažerů turistického ruchu naděláte za čtyři roky s pár učiteli, ale naučte se stejnými prostředky sto lidí svahilsky a uveďte je k tomu do historie a kultury východní Afriky!

Vláda o tento problém poprvé zakopla při zjištění, že státní správě, tedy hlavně tajným službám a diplomacii, chybějí lidé se znalostí čínštiny, arabštiny a dalších jazyků vyučovaných na starých filozofických fakultách, často jen na pražské. Dnes má rozhodovat o zvláštní dotaci zajišťující přežívání těchto malých, ale nepostradatelných oborů.

Nic proti dotaci, ale bylo by dobré vědět, že zvláštní režim financování potřebují staré filozofické fakulty jako celek. Ten, který zavedla vláda navedená techniky a přírodovědci, vede k jejich rychle postupujícímu úpadku, ač fasády dosud stojí.

„Český jazyk a literatura jsou a dále budou předměty maturitními, ale vyučovat je na vysoké škole při současném systému financování smysluplně nelze. Nevím, jak dlouho je schopen alespoň krizový režim běžet. A že se blížíme konci cesty, bez zájmu těch nahoře cokoli řešit, to vím,“ napsal docent Bílek.

Bez systémového řešení pro seriózní výuku humanitních oborů, dodávám já, bude vláda za pár let udělovat výjimečnou dotaci také katedrám historie.

Poněvadž žádný z absolventů, které není čas vést k samostatné práci v archivech, nebude vědět, kde najít Zlatou bulu sicilskou, až se s ní předseda vlády bude chtít vyfotit.