Pavel Schafferhans: Jak se hrad Borotín ocitl v držení Viléma Lva z Říčan

[Pod Blaníkem, roč. XII. (XXXIV.), r. 2008, čís. 2, str. 12-15]

Roku 1928 poznamenává Roman Cikhart v Jihočeském sborníku historickém s určitou hrdostí, že se mu podařilo zjistit doposud neznámého držitele borotínského hradu, pana Viléma Lva z Říčan¹). To mu dopisem potvrdil i historik August Sedláček, v jehož rozsáhlém

str. 13

kastelologickém díle tato informace nebyla²). Sedláček sám pak tuto informaci do svého poznámkového aparátu bez výhrad zařadil (obr.1).

Jak se hrad dostal po téměř 160ti letém vlastnictví hradu rodem Malovců do rukou Viléma Lva z Říčan bych se rád pokusil vysvětlit tímto mým příspěvkem.

Na začátku je třeba spolu s Cikhartem citovat třeboňský archiv a Památky archeologické, díl 10.³), že „roku 1605 byl urozený Vilím z Říčan na Borotíně hejtmanem kraje Bechyňského“. Sedláček v odpovědi na Cikhartův dopis (22. 5. 1916) ještě dodává, že hejtman musel být v kraji osedlý, tzn. musel v tom kterém kraji sídlit. Na otázku, co to byla funkce krajského hejtmana, nám nejlépe odpoví s co nejmenším časovým odstupem Pavel Stránský (1633): „Pro zachování obecné bezpečnosti obyvatelstva v jednotlivých krajích byla zřízena Krajská hejtmanství. Zákony stanoví, aby byla každoročně od krále obnovována a svěřována vždy dvěma zámožnějším občanům z příslušného kraje, a to jednomu ze stavu panského, druhému z rytířského. Téměř pravidelně se to děje každý rok v měsíci květnu...“ ⁴).

Vilém Lev z Říčan na Beztahově, jak se nový borotínský pán tituloval, byl synem Mikuláše z Říčan (jistý čas hejtman kraje Vltavského) a jeho manželky Voršily. Tvrz Beztahov (obr. 2) se nachází nedaleko Vrchotových Janovic a větvi Říčanských patřila od dob krále Vladislava II.⁵). Pro nás je však důležité, že se v presbytáři Janovického kostela dochovaly⁶) mramorové náhrobky jak Vilémova otce Mikuláše, tak matky Voršily. Nápis na kameni, který patřil Mikuláši z Říčan a na Beztahově, můžeme dodnes díky jeho zachovalému stavu bez problému číst: „Leta 1591 w auterý po sv.Frantissku mezy 10. a 11. hodinau na czelém orlogi usnul gest w Pánu vrozeny pan pan Mikuláss s Ržícžan a na Beztahowie jehožto tielo tuto pochowano a do zemie odkudz przisslo pohrzbeno gest. Ocziekawagicze blahoslawenego od mrtwých vzkrzísseni. Dussy pak geho Pan Buh racz milostiw býti. Pro gehožto pamatku synové geho vrozený pán Jan a na Zasadcze a pan Wylem Lew a na Beztahowie bratrži wlastnj s Ržicžan tento kámen dali gsau na tomto mistie položiti léta 1603 w stržedu den s. Girzi“ ⁷). Nedílnou součástí náhrobku je krásně zachovalý erb pánů z Říčan, jenž představuje tři

str. 14

leknínové listy spojené stonky uprostřed štítu. Důležitější je však náhrobní kámen matky Voršily, na kterém čteme: „Letha Panie 1611 w patek na den Swate Marty we trži hodiny na nocz vmřela vrozena Panj Panj Worssila Ržičanská s Malowicz, pozustala wdowa po vrozeném Panu Panu Mikulasso[w]y z Ržičan a na Bestahowě, a tuto pohržbena g[es]t v naděgi jiste Blahoslavene[h]o z mrtwých vzkrzisseni“ ⁸). I zde nechybí vyobrazený erb, tentokrát půl Malovcovského koně (obr. 3).

Vraťme se na chvíli k rodu Malovců a podívejme se na dějiny hradu Borotína z pohledu, který souvisí právě s tímto rodem. Poprvé je hrad v držení Malovců zmiňován v roce 1446, kdy je uváděn Jan Malovec z Pacova seděním v Borotíně⁹).

Sňatkem vnučky Jana Malovce Kateřiny s jejím vzdáleným příbuzným Oldřichem Malovcem z Malovic přešla držba na větev samozřejmě Malovců z Malovic, z kteréhožto manželství vzešla dcera Dorota a především z hlediska dědického nedílu šest synů - Jan, Mikuláš, Pavel, Zikmund, Bohuslav a Oldřich¹⁰). Roku 1557 se při dělení majetku mezi syny Bohuslavem a Oldřichem stává hrad a příslušné panství majetkem Oldřicha Malovce z Malovic a na Borotíně¹¹). Ten je naposledy zmiňován v berním rejstříku roku 1603¹²). Posledním v borotínské řadě Malovců je na krátkou dobu mezi roky 1602 - 1604 Oldřichův syn Pavel mladší, jenž však brzy na to zemřel¹³). Tato, zřejmě nenadálá událost, by měla předcházet následnému dědictví.

A jsme u jádra věci. Mohla by být dědičkou i Voršila z Malovic, matka Viléma Lva z Říčan, (pravděpodobně dcera Oldřicha nebo Pavla), jejíž náhrobek je v janovickém kostele sv. Martina? Zcela určitě ano, v tu dobu již dávno neplatila královská odúmrť a dědit mohl v podstatě každý, tedy samozřejmě i dědic z ženské linie. Hierarchie dědických nároků byla v zemském právu 16. století odstupňována v pořadí: 1. rodová větev, 2. blízce sešvagřené příbuzenstvo, 3. širší rod ¹⁴). Zbývá jediné, a to prokázat, že Voršila z Malovic

str. 15

pochází z borotínského rodu. Háček je však v tom, že o ženským členech se nám v písemných pramenech zachovává nepoměrně méně než o mužských. Jediná mnou nalezená zmínka by však měla stačit. V roce 1938 v JSH uvádí Cikhart u výčtu borotínských rodů¹⁵) (kterými se zaobíral po celý život a jejichž údaje průběžně shromažďoval a následně publikoval) nějakou Voršilu z Borotína, jíž patřil v roce 1597 dům ve Slavkově. Citace je bohužel bez udání zdroje. Voršila Borotínská a rok 1597 - nejde tu jen o shodu jmen a času? Stačí však vzít do rukou mapu a rozhlédnout se po okolí Borotína. Slavkov, jenž by přicházel v úvahu, je dnes částí obce Olbramovice, vzdálené od Beztahova a Vrchotových Janovic jen co by kamenem dohodil. V letech 1543 a 1578 patřil Slavkov k Beztahovu a následně byl připojen k janovickému panství.¹⁶)

To by tedy znamenalo, že mladý Vilém Lev z Říčan nastupuje na hrad Borotín po své matce Voršile Malovcové z Malovic - Borotínské a tím získává mj. pro něj tak důležitou usedlost v kraji Bechyňském, aby splnil i jednu z podmínek vážící se k funkci krajského hejtmana. Nedá se s úplnou přesností tedy říci, že je novým majitelem z jiné rodové linie, ale přesněji po dobu asi 5ti let, obývaje matčino sídlo, pokračuje v Malovecké linii, a to až do následné opravdové majetkové změny, kdy okolo roku 1610¹⁷) získává (snad směnou) hrad Borotín rod Vojkovských z Milhostic. To už je však jiná kapitola spojená především s blížícím se zánikem hradu.

Na závěr bych si dovolil ještě jednou upozornit (především z heraldického pohledu) na krásně dochovaný malovecký znak v kostele sv. Martina v Janovicích, jediný dochovaný kamenný znak vážící se přímo k Maloveckému rodu z hradu Borotína. Po druhém pískovcovém znaku umístněném v podlaze borotínského kostela zbyla jen písemná zmínka. Byl totiž začátkem 20. století překryt novou dlažbou ¹⁸) a zůstává tedy lidskému oku ukryt již řadu let.