Tomáš Zahradníček: Nějak se nám ti disidenti přemnožili

[MF Dnes, 3.12.2008, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Podle pravomocného rozhodnutí varšavského soudu se musí profesor Andrzej Zybertowicz omluvit Adamu Michnikovi. Za to, že napsal do novin následující větu. „Adam Michnik stále opakoval: já tolik let seděl ve vězení, takže teď mám pravdu.“ Málokdy se stává, aby se novinář obrátil na soud kvůli tomu, že ho někdo uráží v tisku nebo falšuje citáty. V případě Andrzeje Zybertowicze, publicisty s profesorským titulem a poradce prezidenta Kaczynského, to Michnik udělal. Výsledkem je nejen rozsudek, ale také dvě petice o odpovědnosti autorů a svobodě slova v Polsku podepisované novináři, umělci, politiky i čtenářskou veřejností.

První petice se jmenuje Otevřený dopis na obranu svobody slova. Kritizuje rozhodnutí soudu jako nepřípustný zásah. Profesor Zybertowicz se podle signatářů ve sporné větě pokusil vystihnout Michnikovy výklady, na což má každý právo. „My, níže podepsaní, bez ohledu na to, zda souhlasíme s takovým shrnutím Michnikovy argumentace, nebo zda je pokládáme za přemrštěné, tvrdíme, že publicista má právo vyslovovat své názory o účastnících veřejné debaty, a to i názory mylné. Naprosto nelze přijmout stav, v němž soud rozhoduje o výstižnosti publicistického článku, a pokud s ním nesouhlasí, odsuzuje autora. Je to případ cenzury a porušení svobody slova.“ Petice vyšla ve dvou pravicových denících současně s podpisy prvních padesáti signatářů, vesměs novinářů střední a mladší generace, dále vědců a umělců.

O pár dní později v deníku GazetaWyborcza vyšla kontrapetice s názvem Proti lžím – otevřený dopis. Polemizuje s tvrzením, že soud rozhodl chybně a stal se účastníkem politické polemiky. „Svoboda slova má hranice, jež vyznačuje mimo jiné právo na ochranu občanské cti a dobrého jména. Hlásání lží proto není chráněno žádným právem, ani uzákoněným, ani morálním. (...) Šířit o jiných lidech lži nelze beztrestně, což soud jen potvrdil. S omezováním svobody slova to nemá nic společného.“ Podpisů opět desítky, novináři, vědci, umělci, politici.

Celé petiční hnutí ukazuje na povážlivou míru zablokování veřejné debaty v Polsku. Oba tábory se formovaly léta kolem debat o komunistické minulosti, lustracích, využívání spisů tajné policie. Na jedné straně Adam Michnik, GazetaWyborcza, liberálové a levice, hájící současnost jako dobrý výsledek politického převratu roku 1989. Na druhé straně pravice, v posledních letech sjednocená bratry Kaczynskými, s projektem čtvrté republiky, jež má nahradit tu současnou, stále prý postkomunistickou a skandálně neschopnou vyrovnat se s minulostí. Profesor Zybertowicz s příznačnou specializací sociologa tajných služeb patří k jejím duchovním otcům. V jeho představách se Polsko musí očistit především od Adama Michnika, posledního z opozičních vůdců sedmdesátých let, který si zachoval postavení a vliv, nadto spoluautora dohod mezi Solidaritou a komunistickou stranou o předání moci v roce 1989. Po dvaceti letech je Adam Michnik stále šéfredaktorem GazetyWyborczy, z níž se stal největší deník. Michnik je v očích polské pravice spoluviník všech neštěstí posledních dvaceti let jako samozvaný vykonavatel mediální vlády nad myšlením polské inteligence.

Problém je, že z takové funkce těžko může být odvolán. Nemine tedy týden, aby od pravicových publicistů nedostal co proto jako ochránce komunistů, falešná modla... A také jako člověk, který v diskusích vydírá slušné lidi faktem, že za komunistů seděl ve vězení, jak napsal profesor Zybertowicz. Samozřejmě se Michnikovi neomluví, svůj boj za svobodu slova požene až do Štrasburku.

Další hradní disident naší doby. Nějak se nám v regionu letos přemnožili.