Tomáš Zahradníček: Cesta na Západ s děravým potrubím

[MF Dnes, 14.1.2009, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Začátkem prosince představila Evropská komise plán Východního partnerství, určený západním a jižním sousedům Ruska: Ukrajině, Moldávii, Gruzii, Arménii, Ázerbájdžánu (Bělorusko zůstává ze známých důvodů v závorce). Představuje projekt, jak tyto země pospojovat s Evropskou unií politickými a hospodářskými vazbami. Pod dojmem gruzínské války se díky francouzské aktivitě našel kompromis mezi východem EU a starou západní Evropou. České předsednictví si od počátku kladlo za cíl uvést projekt do života, dopracovat ho a dojednat tak, aby se podpis smluv stihl ještě v tomto půlroce. Plynová krize ukazuje, že pravidla hry pro přibližování Evropě jsou v této oblasti naléhavě potřeba.

Příklad Ukrajiny je v tomto směru poučný. Politické poměry dosáhly stavu, nad nímž největší příznivci evropských aspirací Ukrajiny krčí rameny. Všichni zástupci EU od počátku plynové krize opakovali, že ji pokládají za obchodní spor. Nebyl to projev zabedněnosti, ale dobré představy o situaci. Dokresluje ho sdělení ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové, podle níž Ukrajina předvídavě vstoupila do plynové války s ročními zásobami.

V Kyjevě už na podzim začala předvolební kampaň před prezidentskými volbami, v níž proti sobě stojí prezident, premiérka a vůdce opozice. Zkušenost posledních let velí k obezřetnosti. Ukazuje, že přihlášení se k prozápadní orientaci slouží v ukrajinské politice jako strategický tah, užitečný pro získání podpory, málo však vypovídající o skutečné politice. Postavit se v předvolebních sporech celou vahou za „naše“ může poškodit naši hlavní věc, perspektivu evropské Ukrajiny. Té se v dnešních podmínkách nedosáhne prostým volebním vítězstvím některého ze soupeřících bratrstev závislých na ziscích z obchodu s ruskými monopoly.

Rusko využívá plynového sporu k tomu, aby přesvědčilo svět o neschopnosti ukrajinské elity a její zkorumpovanosti. Má v záloze recept, jak dát věci do pořádku: získat co nejdřív kontrolu nad děravým ukrajinským potrubím, za pár let ho z podstatné části nahradit novým plynovodem ústícím z Ruska rovnou do Německa. A přivést na politicky oslabené a hospodářskou krizí těžce zasažené Ukrajině k moci rozumnější politiky.

Evropská unie nemá mnoho prostředků, jak čelit obratné ruské ofenzivě, odhalující ukrajinské slabiny. Připravený projekt východního partnerství představuje pouze minimum přijatelné pro všechny země EU a klade si dlouhodobější cíle.

Chce propojovat zájmy co největšího počtu občanů Ukrajiny a dalších evropských sousedů Ruska s Evropskou unií. Především usnadněním vzájemného obchodu a pohybu blokovaného celním a vízovým režimem, otevřením pracovních a studijních příležitostí. To vše má být uváděno v život citelnými investicemi EU. Dokud se bude za obchodem, prací a vzděláním jezdit snáz do Ruska než do Evropy, sotva se hneme z místa.

České předsednictví teď musí počítat hlavně s obrannou činností. Pomoci Ukrajině přežít letošní rok jako samostatný stát. Zabránit tomu, aby se v evropské politice v důsledku plynového sporu prosadily plány směřující k vyřazení Ukrajiny ze hry, jež Rusko nabízí. Připravit se na ofenzivu na Krymu a další očekávané aktivity, které má ruská diplomacie pro ukrajinský volební rok v záloze.

Nezaplést se hloupě do těchto sporů, ale nenechat Ukrajinu pod ruským tlakem padnout. Rychle v EU dojednat a nabídnout hmatatelnou evropskou perspektivu, určenou především co nejširšímu počtu obyvatel. Tak vypadá nesnadná ukrajinská úloha českého předsednictví pro příští týdny.