Tomáš Zahradníček: Pohled do francouzského zrcadla

[MF Dnes, 11.2.2009, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Zvláštní je ta nedůtklivost, s níž se u nás přijímají kritické komentáře k českému předsednictví v Evropské unii. Že českou vládu evropská role nezastihla v příhodné chvíli, je přece očividné. Brala unijní předsednickou roli s nadějí na zázrak.

Zatím nenastal. Vláda nepřesvědčila své evropské partnery, že svou roli zvládá. Ve Francii o tom v novinách píší a v jiných zemích ne. Tato okolnost je velice důležitá pro českou vnitřní politiku, ale na věci samé to mnoho nemění.

Francouzští novináři píší o nečinnosti, protože jim české předsednictví málo aktivní a výkonné připadá. Nemá cenu tyto hlasy umenšovat poukazem na to, že stejně smýšlí francouzská vláda, jejíž postoje k takovému pohledu navádějí.

Skutečnost je mnohem horší než její český výklad. Bylo by obtížné najít obyvatele staré Evropy, který profesionálně sleduje politiku a má v této věci odlišný názor. V evropském měřítku totiž česká vláda pasivní a nevýkonná je.

Takové věci se však nesluší říkat naplno, zvlášť ne malé zemi přecitlivělé na reakce okolního světa.

Jenže když člověk pročítá české komentáře k evropské politice, začne mít za chvíli dojem, že globální kapitalismus a evropskou integraci vymysleli v Praze. Mají na ně patent a své civilizační výdobytky brání před barbary, kteří ničemu nerozumějí.

Kombinace omezenosti a nadutosti přímo provokuje k reakcím. Je vlastně překvapivé, že se jich dosud objevilo tak málo. Formulace francouzských komentářů o českém předsednictví ostatně vypadají jako oslavná zdravice vedle toho, jak se u nás dnes a denně mluví o francouzské a evropské politice.

Česká vláda naráží na potíže, s nimiž by se setkal každý na jejím místě. Naráží i na rozdíl v chápání Evropské unie u nás a ve Francii. Na jinou výkonnost státní správy a politiků, na odlišnou politickou kulturu, představu o roli státu a politiků, kteří ho spravují. Střet musel nastat. Je to vůbec poprvé, kdy má jednání českých politiků přímé dopady na jejich kolegy v celé Unii.

Evropská unie stojí na myšlence, že špatné věci se překonávají aktivní společnou politikou. Že Evropa události vytváří, a ne jim trpně podléhá. Převládající český postoj k hospodářské krizi vyjádřil prezident příměrem o rýmě. Pro evropské země však je vzorem americký prezident sedící celé noci na poradách s ekonomy, protože tak vypadá role státníka v době, kdy mají jeho lidé potíže.

U nás vládne přesvědčení, že existence státu, státní správy a účast v mezistátních institucích je tíživá okolnost národní samostatnosti. Pro normální Evropany představují užitečný nástroj, který se má využívat. Normální zemí se myslí taková, v níž lidé mají důvěru ve své politické a správní instituce, založená na dobré zkušenosti několika generací. V ní se o společné evropské politice a roli vlád diskutovalo v době, kdy se v Praze sepisovalo Poučení z krizového vývoje. Poučení věčně platné - máme své tři těžce osvojené pravdy a nebudeme se o nich s nikým bavit.

Je hloupost zlobit se na francouzské zrcadlo ve chvíli, kdy má česká politika vzácnou příležitost se do něho podívat. A je trestuhodné, že si česká média nechala vnutit obraz předsednictví jako přehlídku národní velikosti, jako boj o čest a slávu. V této logice musíme zavřít oči a fandit našim hochům do ochraptění.

Normální je však neskákat a pozorně číst cizí názory.

Nervózní reakce vlády na kritiku z Evropy ukazují, jak riskantní je její sázka na evropský úspěch. V zázrak se dá vždycky doufat, ale je nepraktické s ním počítat.