Tomáš Zahradníček: Krátce z kulturní fronty v krizi

[MF Dnes, 11.3.2009, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Historik Antonín Kostlán uveřejnil na svém blogu na internetových stránkách Respektu předpověď blížící se apokalypsy. S citem pro detail v ní promítl znalosti o sociálních dopadech velkých hospodářských krizí minulosti rovnou do naší blízké budoucnosti.

Mezi všemi povzbudivými předpověďmi odpovědných míst a specialistů na bezpečné investice je Kostlánova černá vize - „realistický scénář pro nejbližší desetiletí“ -osvěžující. Nutí čtenáře k tomu, co se mu chce nejméně ze všeho, aspoň pokud mohu soudit podle sebe. Vzít už na vědomí, že události, které začaly za oceánem finanční krizí, si ho najdou třeba i pod postelí, že se budou postupně promítat do politiky i do všech dalších sfér.

Nakopnutí mě probralo z letargie, s níž jsem dosud zprávy ze vzdáleného světa sledoval. Změřil jsem dveře do sklepa a našel ve výprodeji velkokapacitní mrazák, který jimi snadno protáhneme.

Čtěte černé realisty, budete čipernější! V Polsku se zadrhla přestavba rodného domu Jana Pavla II. ve Wadowicích na multimediální centrum. Vyschla nadace Ryszarda Krauzeho, která měla projekt zaplatit. Krauze patřil k několika Středoevropanům, jejichž jména se objevovala v žebříčku největších boháčů světa.

Dostal se tam velmi středoevropsky: prodejem počítačů a programového vybavení státní správě. Pak už dělal všechno možné i nemožné, reality, stavebnictví, sport, vysokou školu, kazašskou ropu. Podporoval charitativní a kulturní projekty způsobem, který šel nad obvyklý rámec dodatečného kupování si dobrého jména. Teď jeho nadace ohlásila, že nemůže uvolnit slíbené peníze (asi 120 milionů korun).

Když není na památku polského papeže, začíná být zle. Ale pro udržovaný klasicistní dům ve wadowické Kostelní ulici je to dobrá zpráva: za 120 milionů by se dal třikrát zbourat a postavit znovu. Co může být horšího než málo peněz? Příliš peněz.

Krátce po dovršení osmdesátky umřel v lednu v Bratislavě Milan Rúfus. Poslovenštil Hrubínovy básně pro děti, Strakonického gajdoše. Autor čtený, uctívaný, citovaný, zpovídaný v médiích. Řekl paní novinářce, že dnes je nejdůležitější učit se mlčet, a ona měla radost a udělala z toho titulek.

V polovině února vyšla posmrtně Rúfusova poslední sbírka Ako stopy v snehu. Slovenský spisovateľ vytiskl sedm tisíc kusů, už jsou pryč a tiskne se dalších pět.

Jaro vyhlížejí Slováci s Rúfusovými verši: „Povedz mi, ja sa nebránim/ samote ani biede, čím bol môj život?/ Hľadaním/ Hľadaním odpovede/ Ibaže ústa tajomstva/ nie sú až také zdielne/ Čím bol môj život?/ Trvalým úžasom z Božej dielne.“

Nastala ta chvíle, o níž se praví, že tlustí z ní vyjdou hubení a hubení studení. Hubené byly rozpočty malonákladových časopisů, zájmových, odborných, regionálních. Teď je čekají potíže, ať už dopadne vyjednávání s ministrem kultury a dalšími podporovateli jakkoli. Jestli máte nějaký rádi, i když třeba nepotřebujete číst každé číslo, hned si ho předplaťte.

Nebo zajde na úbytě a na jeho místo nastoupí nic. K záchraně většiny titulů stačí, když se nás domluví pár set tisíc a každý někam přispějeme podle možností a zálib. U nás se předplácí: A2, Pod Blaníkem, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Filokartie a Sluníčko.

Ministryně financí upozornila ministra hospodářství, že beztak nic nečte, a v práci má smlouvu na dobu určitou. Nechala si přeříkat Kostlánovu předpověď a šla s dětmi stavět posledního letošního sněhuláka. Oplýváme sněhem a starými hrnci, a kdo ví, kdy se zas dočkáme tak bohaté nadílky.