Tomáš Zahradníček: Zločiny mezinárodního automobilismu

[MF Dnes, 20.5.2009, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Až v roce 2058 ustaví nový režim ústav pro výzkum zločinů tohoto našeho, jeho prokurátoři připraví monstrproces ve věci šrotovného. Z viníků bude naživu už jenom komentátor Respektu Jan Macháček, poněvadž je ze všech ekonomů největší rocker, a ti mají tuhý kořínek.

Obrysy nového režimu už jsou patrné. Bude to osvícená zelená diktatura, založená na koalici armády s ochránci přírody. Dají se dohromady za třicet let, až přijde skutečná nouze o energetické suroviny. Jen vojenským převratem se uchrání zbylé palivo pro stíhačky a vytápění generálních štábů. Zelení dodají převratu ideovou nadstavbu. Naučí obyvatelstvo žít bez spotřebičů a povedou školní mládež na brigády, při nichž budou roztloukat silnice a prošlapávat lesní pěšiny.

Nový režim si dá na procesu záležet. Soudit ho bude krásná blondýna s jemně pihovatým nosíkem, která se pro tuto roli teprve narodí. Macháčkův advokát si bude stěžovat na její podjatost s odůvodněním, že automobily soudkyni postupně přejely tři kočky a dědečka. Případ jí zůstane. Mezi soudci se nenajde nikdo, kdo by za vlády automobilismu netrpěl.

Šrotovné bude pro nový režim výjimečná příležitost ukázat v celé nahotě zločinnou povahu předešlého. Parlament v roce 2009 odhlasoval, že bezdůvodné ničení funkčních věcí a kupování nových aut pokládá za čin ve státním zájmu! V době, kdy mohl každý vidět, že auta prokazatelně ničí lidská sídla i krajinu. Zamořují ovzduší, vraždí nevinné, plýtvají surovinami, způsobují globální oteplování!

Nebude problém Macháčkovi citáty z jeho komentářů dokázat, že barbarství veřejně schvaloval, a dokonce se posmíval jeho kritikům.

Aby třiadevadesátiletý stařec na lavici obžalovaných nebudil přehnanou lítost, proloží se přímý přenos z procesu delšími přestávkami. V nich se promítnou dokumentární filmy o zločinech mezinárodního automobilismu. Reportáže o nelítostných rozsudcích nad podobnými kriminálníky v okolních zemích.

Vhodně se přitom využijí fotografie usmrcených dětí z archivů dopravní policie. Nemůžu se rozhodnout, co s tímhle lotrem zelená spravedlnost vlastně udělá, ale to je nakonec vedlejší. Nic pěkného to nebude. Dobře mu tak.

Abyste rozuměli, tohle vůbec není myšleno proti zeleným. Ani proti blondýnám. Píšu to proti světu, v němž volně poletují nejdůležitější zprávy a právě ony nikoho nevzrušují. Protože co já s tím? Já čtenář? Já poslanec? Já ministr? Já zaměstnanec výrobny brzdových destiček? Já, který musím v pondělí autem služebně do Prahy, v pátek do Domažlic za tetičkou, v neděli projet motorku a v červenci s dětmi na Jadran? Půlroční pokles odbytu automobilek, to je událost! Až nastane dávno ohlášený průšvih s energiemi a klimatem, budou se všichni hrozně divit. Jak to, že to všichni věděli a nikdo nic nedělal? A bude se vyšetřovat, soudit a v novinách se budou pohoršovat nad pitomostí předků. Ale vždyť ono se to všechno tak nějak samo, že jo.

Šrotovné, o němž se dneska mluví ekonomickým jazykem, bude v překladu do řeči nové doby znít jako nejpodlejší zločin. Poněvadž to už není jen ustupování státu vůči samovolně se rozvíjejícímu automobilismu, ale jeho symbolická i finanční podpora. Ačkoli každý soudný člověk dnes může vědět, že náklady za toto šílenství naší doby nenesou poslanci, vláda ani provozovatelé aut. Platit budou příští generace v podobě, kterou si dokážeme představit jen matně. Že náš karneval spalovacích motorů jednou utnou generálové a nařídí lidstvu jako odvykací kúru na sto let domácí vězení, pokládám za docela pravděpodobné.