Tomáš Zahradníček: Vláda vyhání vědce do ciziny

[MF Dnes, 8.7.2009, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Také se chystám na demonstraci proti likvidačnímu rozpočtu Akademie věd.

Předesílám, že tam pracuji, a tudíž jsem zaujatý.

Zaskočil mě hlas lidu v internetových debatách, přesvědčený o tom, že ve vědeckých ústavech se povalují tlupy darmožroutů. Stovky anonymních debatérů pokládaly za nutné napsat, že podle jejich mínění má slušný člověk podnikat, provozovat řemeslo nebo pracovat u soukromé firmy. Zdá se, že každá vláda, která se pustí do akademické sféry a bude tam zavádět pořádek podle selského rozumu, může počítat s potleskem.

Nejlepší by bylo dosadit do vedení každé fakulty a ústavu Akademie věd tribunál složený z oráče, soustružníka a manažera. Ti by kontrolovali, zda vědečtí pracovníci zkoumají a pedagogové učí něco užitečného.

Vládou schválený projekt k tomu vlastně nemá daleko. Jen osobní dozor nahradil tabulkami. Výsledek je ovšem ještě horší. S komisaři-oráči by bylo možné hovořit. Většina z nich by patrně po čase pochopila, čím se kontrolovaná instituce zabývá. Hloupé tabulky nikdy.

Právě v nich vláda našla zalíbení. Soudí totiž, že jako první na světě nalezla vzorec, podle kterého se rázem ukáže pravda o kvalitě práce v archeologii, medicíně, fyzice, sociologii, mikrobiologii i všech ostatních oborech. Takový postup by nejspíš po krátkém zamyšlení udivil i lidové komisaře. Ne tak předchozí dvě vlády, které tento plán připravovaly, ani současnou, která ho přijala.

Přesněji řečeno vlády, za nichž se tento plán připravoval. Ani ODS, ani ČSSD totiž žádnou představu o fungování vědy neměly. Zbytnělý šéfovský instinkt jim velí organizovat a řídit. A tak daly prostor mágům, kteří jim prostřednictvím vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace dodali na klíč reformu financování vědy. Snadno, rychle a lacino.

Jediný, kdo je s výsledkem spokojený, jsou duchovní otcové celé akce, zastoupení Svazem průmyslu a dopravy a hospodářskou komorou. Minulý týden vydali prohlášení, že by se Akademie věd měla firmám zpovídat ze svých výsledků a jejich „využitelnosti“, protože je placena z jejich daní. Hlas daňového poplatníka, jímž promlouvají, v tomto případě nápadně připomíná povědomý hlas dělnické třídy. Cítí se oprávněni posuzovat, co je ve vědě užitečné a co ne.

Nejsou to hlasy nezištné. Členové těchto spolků se už těší, že dostanou ze státního rozpočtu na „aplikovaný výzkum“ ve firmách to, co Akademii věd ubude. Říkat tomu rovnou tunelování mi připadá přemrštěné. Bezohlednost a omezenost, které z jejich stanovisek čiší, jsou ale nelichotivou vizitkou dnešního českého podnikatelského stavu. Jeho předchůdci se kdysi obětavě podíleli na budování institucí české vědy. Dnes ji likvidují se zuřivostí chlapečka, jemuž omylem padla do ruky moc složitá hračka.

Proti tomu se vlastně vede protest.

Proti hloupým vládám, které v této oblasti vůbec nejsou schopné hájit veřejný zájem. Proti hloupým lobbistům, kteří ani netuší, co všechno vlastně při výlovu státní kasy ničí, a ještě se pyšní svou ignorancí.

První výsledky už jsou vidět.

Kdo může, balí kufry, protože za těchto okolností by s institucemi české vědy vázal svou budoucnost jenom šílenec, jemuž je jedno, zda bude moci ve své práci pokračovat i příští rok. Nejsnáze a nejrychleji mohou pryč mladí, jazykově vybavení, s dobrými kontakty v zahraničí. Masový odchod vědců do ciziny jsme u nás naposled zažili v roce 1969. Další kolo, usnadněné evropskými pasy a otevřenými hranicemi, právě začíná.

V tomto ohledu jsou počínající protesty vědců vlastně festivalem na rozloučenou s podnikateli, průmyslníky a jejich politickými údy.