Tomáš Zahradníček: Tichá hrůza z digitálního prvenství

[MF Dnes, 4.11.2009, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Na to, že jsme právě dosáhli světového prvenství v digitalizaci veřejné správy, je až podezřele ticho. Oslavy dohromady žádné.

Jako první země na světě nahrazujeme papírové dokumenty jejich digitálními kopiemi a poštovní schránky internetovými úložnami („datovými schránkami“).

Od léta se firmy nebo jednotlivci, kteří to pro sebe pokládali za užitečné, sami hlásili do nového systému. Teď od listopadu však má schránku každá právnická osoba. Povinně ji všem zřídil stát. Co ve schránce přistane, bude se pokládat za doručené, ať už si poštu podnik skutečně vybírá, nebo ne.

Debaty o těchto radikálních opatřeních a zkušenosti z prvních dvou dnů provozu jsem sledoval na internetu. Jedni uživatelé se ze systému radují, druzí na něj nadávají. Odborníci mají výhrady k detailům. A spousta lidí, jak je vidět z popletených dotazů, vůbec neví, co se to vlastně děje. Zkoušel jsem to sám pochopit a zorientovat se v tom.

Zdá mi především nesporné, že právě začal dalekosáhlý pokus na živých lidech. Připomíná to trochu kuponovou privatizaci. Co na první pohled může pro laickou veřejnost vypadat jako geniálně prosté řešení, bude mít svá úskalí.

V této souvislosti mi varovně zní v uších slova historika-ekonoma Martina Myanta, která nedávno pronesl v Praze. Řekl, že myšlenka kuponové privatizace uspěla na začátku devadesátých let právě v Československu kvůli tomu, že tato země měla široko daleko nejzaostalejší ekonomy, a tudíž se právě tady mohly uskutečňovat akce, které by v intelektuálně a odborně vyvinutějším prostředí neprošly.

Nevím, jak jsou na tom naši odborníci na digitalizaci veřejné správy, ale doporučuji preventivně očekávat to nejhorší. Vládní propagandě nevěřit, nic nenechat náhodě, všechno pětkrát kontrolovat a pozorně číst názory sýčků. Uniknout pozornosti by neměly zejména dvě věci:

1) Varování místopředsedy Městského soudu v Praze Jaromíra Jirsy před očekávatelným chaosem při doručování soudních písemností: „Doslova pár dnů před aktivací je například v pražské justici situace taková, že se elektronické doručování soudních písemností (například rozsudků) do datových schránek teprve zkouší ve zkušebním provozu u jediného soudu, což je situace, kterou, když popisuji IT odborníkovi, zapůsobí na něj jako fantazmagorie nebo přinejmenším špatný vtip. Protože české soudy budou do datových schránek povinny (rozuměj – nebudou mít jinou možnost) doručovat statisíce soudních písemností (jen soud, u nějž momentálně působím, utratil na poštovném za loňský rok kolem pěti milionů korun), je situace skutečně více než vážná. Bez doručování nemohou soudy fungovat, nastane kolosální chaos...“ (Celý článek „Elektronická justice – podvod na občana“ vyšel 18. října na Jirsově blogu na Aktuálně.cz.)

2) Varování před podvody, které mohou využít nedostatků v systému. O tom, jaké triky, pokusy o padělání a pozměňování úředních dokumentů se mohou brzy objevit, probíhají na internetu diskuse mezi zasvěcenci.

Jelikož je pravděpodobné, že o nich dobře vědí všichni loupežníci a podvodníci, pro něž se tu objevuje nové, ohromné pole působnosti, bylo by dobré, aby se na ně podívali také neloupežníci. Užitečného průvodce, z nějž jsem si udělal základní obrázek o bezpečnostních úskalích celého projektu, jsem našel v článku Jiřího Peterky „Pandořiny datové schránky se otevírají“, který vyšel včera na serveru Lupa.cz a odkazuje k dalším zdrojům informací.

Zprávy a komentáře k digitální revoluci, mohu-li shrnout své dojmy, zatím věští spíš tichou hrůzu než slavný pokrok. Držte si klobouky, držte si peněženky. Jsme první!