Tomáš Zahradníček: Šokové terapii je právě dvacet

[MF Dnes, 23.12.2009, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Reforma hospodářství střední Evropy začala před dvaceti lety. V prosinci 1989 přijal polský Sejm soubor zákonů, které odstátňovaly ekonomiku, omezovaly sociální výdaje a otevíraly zemi světu. Při jeho vysvětlování poprvé padl výraz „šoková terapie“.

V Polsku na podzim 1989 dosáhla roční míra inflace 550 procent. Státní dluh nabyl takových rozměrů, že další půjčka se dala získat pouze za předpokladu, že západní věřitelé a jejich rádci reformy odsouhlasí. Projekt připravila vládní komise, v jejímž čele stál tehdy dvaačtyřicetiletý ekonom Leszek Balcerowicz. Nejznámější středoevropský reformátor státní ekonomiky měl v té době za sebou spletitou politickou historii. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudoval fakultu zahraničního obchodu na ekonomické škole ve Varšavě a už během studií vstoupil do komunistické strany. Po absolutoriu získal stipendium v New Yorku, odkud se v roce 1974 vrátil s titulemMBA. Ve druhé polovině sedmdesátých let o něm bylo ve Varšavě slyšet jako o Amerikou protřelém suverénovi.

Nejen v opozici, ale také na půdě stranických a státních institucí se tehdy v Polsku dosti svobodně hovořilo o špatné situaci v zemi. Mladičký Balcerowicz se v té době stal šéfem národohospodářského kolegia předsedy vlády. Prosazoval v této funkci názor, že bez principiálních změn v ekonomické doktríně i praxi se země z krize nedostane.

Po srpnu 1980 patřil k ekonomickým poradcům Solidarity, v prosinci 1981 pak na protest proti její likvidaci vystoupil ze strany. V polských poměrech to neznamenalo konec odborné dráhy. Dál učil na vysoké škole, část osmdesátých let prožil na západních univerzitách.

Balcerowicz tak zosobňuje polský paradox – nejhůř fungující hospodářství regionu mělo v té době nejlepší teoretické ekonomy, jejichž elita dosti svobodně žila ve stálém kontaktu s kolegy na Západě. V tomto ohledu byl jedním z mnoha a při sestavování reformní vlády padla v létě 1989 volba právě na něho vlastně náhodou. Nepatřil mezi čelné kandidáty designovaného premiéra Tadeusze Mazowieckého, ale několik ekonomů starší generace nabídku odmítlo. Když se Balcerowiczovým 31. srpna 1989 dovolal premiérův poradce, rodina právě balila kufry v domnění, že za pár dní vyráží na dva semestry do Anglie.

Leszek Balcerowicz nabídku na vstup do vlády přijal a stal se v roli jejího místopředsedy a ministra financí úspěšným prototypem nových ekonomů regionu vzešlých z třicetileté tradice kritiky systému plánovité ekonomiky uvnitř ekonomického cechu, kteří se snadno domlouvali na společném jazyce s ekonomy Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Balcerowiczovo jméno patřilo od podzimu 1989 k nejčastěji skloňovaným v debatách o budoucnosti střední Evropy. Zprostředkovaně zasáhl do politického vývoje také v Praze. Když se Václav Klaus začátkem prosince 1989 v Občanském fóru představoval jako suverénní kandidát na ministerský post, při vypočítávání svých předností se zmínil také o tom, že proslulý Leszek Balcerowicz je jeho starý známý.

Evidentně to zabralo.