Tomáš Zahradníček: K čemu jsou povoláni naši kandidáti

[MF Dnes, 28.5.2010, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Možná jste už také pročítali volební lístky. Já si vypůjčil u tchyně ty pražské a hledal, jestli je někdo z našich sociálních sítí společensky angažován. Vidím, že je to s námi dál bída. Zase nám povládnou jiné sítě.

Co mě letos trklo, jsou údaje o titulech a profesích kandidátů. Udivují mě dvacet roků, ale až letos jsem začal zkoumat, co vlastně mají znamenat. Znejistěl jsem, když jsem na jednom seznamu našel údaj: „Bc. Denisa Rosová, DiS., 37 let, administrativní podpora soc. projektů.“ Výpomocná sekretářka v pomocné škole? Objev následujícího – „Mgr. Silvie Kratochvílová, 32 let, odborný garant pro čtenářskou gramotnost“ – mě svou vyzývavostí zvedl ze židle. Sdělení této dámy ve mně vyvolalo nutkavou potřebu okamžitě prověřit svou vlastní čtenářskou gramotnost. Co to je sakra za údaje na hlasovacím lístku?! Další: „Karel Hrabánek, 51 let, politický vězeň komunismu, invalidní důchodce.“ Další: „Jan Berger, 54 let, fotbalový internacionál a trenér, tlumočník a překladatel z německého jazyka, sportovní novinář.“

Nalistoval jsem volební zákon. Praví, že hlasovací lístky obsahují jméno, příjmení, věk a „povolání“ kandidátů. Co se rozumí pod „povoláním“, zákon nijak dál nevymezuje, jako by se to rozumělo samo sebou. Jenže „povolání“ je hezké slovo, pod nímž si můžete představit několik různých věcí: kvalifikaci, pracovní zařazení, nejčastěji vykovávanou profesi, koníček vášnivě provozovaný na vedlejšák. Zákon tu nehovoří jednoznačně a mlhavost pravidel umožňuje (a vlastně i vynucuje!) všelijaké kouzlení a kejkle, jichž jsou volební lístky již na první pohled plné.

Dumal jsem, jak tento problém řeší jinde, až jsem nalistoval cizí volební zákony. Potvrzuji, že Ameriku již přede mnou objevili jiní. V řadě zemí se na lístcích uvádějí pouze jména, bez akademických titulů, bez povolání, bez věku. Někde se profese kandidátů uvádějí, ale je přesně stanoveno, co tento pojem vlastně znamená a jak smí charakteristika povolání vypadat. Stát Kalifornie – jediný stát USA, který tento údaj na hlasovacím lístku zveřejňuje – dává na její popis každému nejvýše tři slova a před volbami se vedou debaty o tom, zda je někdo nezneužil. Zrovna teď tam probíhá skandál kolem jedné takové popisky, napadené konkurenty jako nepřesné a zavádějící. V Kanadě je zákonem stanoveno, že povolání na hlasovacím lístku „musí být ve shodě s profesí, pod níž znají kandidáta jeho sousedé“. Rád bych věděl, jestli poslance Karla Šplíchala, který se nyní uchází o znovuzvolení, znají jeho sousedé jako „historika“.

Amatérská srovnávací zákonologie přináší ohromně povznášející zážitek. Člověk si zase jednou uvědomí, že v zákonech máme nakonec to, na čem jsme se společně domluvili, že tam bude. Poslušně tedy hlásím, že jsem pro to, aby mlhavý pojem „povolání“ z volebního zákona co nejdřív zmizel. Tím osvobodíme bývalého fotbalistu a vyučeného malíře-lakýrníka v jedné osobě od trapného rozhodování, co do té kolonky vlastně máznout. Úplně ho chápu, vždyť i schopnému člověku se bez vlastní viny snadno stane, že zrovna žádné „povolání“ nemá. Právě takových budou na kandidátkách zástupy, právě taková životní situace patří k pochopitelným důvodům, proč se ucházet o povolání poslance.

A když už do zákona sahat, zakázal bych rovnou na hlasovacích lístcích uvádění akademických titulů a věku kandidátů. Podle mého tam nemají co dělat. Nepřinášejí žádnou závažnou vědomost, ale její opak, totiž iluzi informovanosti. Mladý kandidát věd může být pro potřeby parlamentní politiky pětkrát větší osel než starý švec. Nejde jen o hlavu. Také zdravotní stav a pracovní výkonnost souvisejí s matrikovým věkem jen v případě statisticky průměrného občana, o němž je známo, že ve skutečnosti žádný takový neexistuje.