Tomáš Zahradníček: Z vašich sbírek: upatlaný Hitler

[MF Dnes, 21.7.2010, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Děkuji za Hitlery. Od pana Fendrycha z Chodova u Karlových Varů jsem elektronickou poštou dostal dvě plata vylepených známek a prostudoval přiložený dopis se zajímavou teorií. Zapsal jsem si ji za uši a namátkou ověřoval. Otevíral jsem alba, nahlížel do příruček. Řekl bych, že má pravdu.

Na konto článku o zneucťování politiků posměšným zacházením s jejich známkovými portréty mi napsal: „Mám asi tisíc známek protektorátu Čechy aMorava s portrétemHitlera (katalogová čísla 78 až 92). Polovina těchto známek je označena tak, že je razítko rozmazané, rozpité, nečitelné, přes celý obličej, je na něm i kaňka. Podle mého názoru to byl vzdor zaměstnanců, a tak bouchli razítka tímto způsobem. Tím jsou známky pro filatelii znehodnoceny. Některé Vám posílám jako důkaz. Mám jich ještě stovky. U jiných známek jsem se s tak velkým počtem nesetkal. Co myslíte, pane redaktore, byla to náhoda?“

Souhlasím, žádná náhoda! Když jsem tu psal (30. 6.) o tom, že za války vymizelo posměšné vylepování známek a Hitlera hlavou dolů na rozdíl od rakouských císařů nebo prvorepublikových prezidentů prakticky nenajdete, zapomněl jsem na pošťáky. Jejich nechuť vůči novým pořádkům dokumentuje sbírka pana Fendrycha. Vůdce Třetí říše je na zásilkách poštovním razítkem všelijak opatlán a zakaňkán.

Pozorný filatelista tak může svou sbírkou protektorátních známek ilustrovat tezi, k níž se dnes kloní většina historiků. Největší zlom v českých dějinách 20. století datují do let 1938-1939. Během válečné „první totality“ se rozmáhaly a zdomácňovaly dříve nebývalé způsoby uvažování a jednání, které od té doby provázejí českou společnost. Právě tehdy se mimo jinémasově rozšířilo úřední lemplovství jako druh politického protestu, bezzubý, ale zato skoro nepostižitelný. Kdo sbírá známky nebo pohlednice, vidí, že kolem roku 1900 se na českých poštách razítkovalo s obřadnou důkladností, takže jen velmi málo razítek je špatně čitelných. Za protektorátu se situace otáčela, frankování protektorátními známkami s Hitlerem k tomu zavdávalo zjevný podnět. Vrchol a takřka všeobecné rozšíření pošťáckého šlendriánu bych ovšem datoval až do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Najít na zásilce z té doby pěkně čitelný otisk razítka je málem vzácnost. Nutno dodat, že v devadesátých letech se kultura razítkování velice zlepšila. Snad je to tím, že si nás, kteří si ještě posíláme dopisy a z výletů pohlednice, poslední pošťáci považují.

Ještě jeden čtenářský ohlas bych rád poslal mezi lid. Stěžoval jsem si, že neznám žádnou zásilku se zhanobenou známkou prezidenta Havla. Hnedle jsem jednu dostal, z června 1991. Pan Černý z Ostravy tehdy poslal doporučený dopis a vylepil na něj vedle sebe známky s prezidenty. Zápotocký a Novotný (po třicetníku), Svoboda, Husák a Havel (po padesátníku), od měnové reformy platili všichni! Poštovné dorovnal Leninem z roku 1982 za dvě koruny. Prohlížím tu zásilku a připadá mi něžná. Sametová. Řádka elegánů s přátelským úsměvem vyhlíží po vměstnání do jednotného formátu a stejné oficiózní estetiky vedle sebe neskutečně přirozeně. Jako bratři v úřadu. Tihle filatelisté a jejich poťouchlá záliba v drobnostech!