Tomáš Zahradníček: Žádný zákon o odboji

[MF Dnes, 25.8.2010, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Po prázdninách bude parlament schvalovat zákon o protikomunistickém odboji. Leží od června v Senátu, kde jeho zastánci dávno tvoří většinu. Tentokrát je pravděpodobné, že ho schválí i Poslanecká sněmovna, u příležitosti pohřbu Milana Paumera se k němu přihlásili i vůdci nové koaliční většiny. Pročetl jsem nám ho, abychom věděli, co nás čeká.

Zákon má tři roviny, politickou, historickou a sociální, z nichž autoři spletli pavučinu, již bych tu rád rozmotal. Politicky proklamuje zákon úctu ke statečnosti, vlastenectví a lítost nad nevinnými oběťmi. To je hezké. Rovina historická prohlašuje, že v letech 1948-1989 na našem území probíhal protikomunistický odboj. To je teze po dvacetileté diskusi sporná, tedy přesně taková, která do zákona nepatří. A pak tu je sociální motiv: rozdat potřebným lidem pamětní diplomy, odznaky a výpomoc. Tomu rozumím a jsem pro, pokud takové opatření nebude sloužit jako zástěrka pro uzákoňování dějin, které se podlemínění většiny historiků nikdy nestaly.

Jistěže se většina historiků může mýlit, to se napravuje předkládáním důkazů a argumentů, a ne tím, že začnou parlamentní většiny schvalovat zákony vykládající minulost podle jejich pocitů a momentální libovůle.

Zákon přivede do nových nesnází ty, jimž chce údajně pomoci. Ministerstvo obrany začne po jeho přijetí každému, kdo podle jeho názoru splní zákonné podmínky, vydávat osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji. Operuje přitommlhavým termínem „komunistický režim“, který odbojáři měli chtít „odstranit, výrazně oslabit či narušit nebo jinak vážně poškodit“. Problémů má zákon mnoho, ale hned tento první je kardinální. Vůbec totiž nerozumím tomu, kdo je ten „režim“, a zákon to nijak nevysvětluje. Bylo jím politbyro? Armáda? Celá armáda? Policie? Členové KSČ? Učitelé? Doktoři? Redaktoři? Opravdu netuším, jakého tvora tu má zákonodárce na mysli, když hovoří o „komunistickém režimu“. Historici nic takového zatím nedokázali popsat, i když se slovní spojení v hovoru z pohodlnosti běžně používá.

Jako osa zákonné normy to je pojem nešťastný svou neurčitostí, která si na každém vykladači předem vynucuje značnou míru svévole. Podle mého názoru umožňuje tato neurčitá definice skutkových podstat ocenit i znásilňování uniformovaných pionýrek.

Dále: protože žádný odboj jakožto národní instituce neexistoval, nemá žádnou evidenci, která by se dala vzít za základ při posuzování toho, co k němu patřilo, a co ne. Dokumentace jednotlivých případů bude muset vycházet ze spisů policie a soudů. Co si počne s lidmi, kteří si odseděli deset let za činy, kterých se podle svých opakovaných výpovědí nikdy nedopustili? Co s lidmi, kteří naletěli provokaci a přidali se k „odboji“ založenému tajnou policií? Co s vynucenými doznáními popravených? Zákon tu nabízí řešení uznat za odbojáře každého, kdo si odseděl tři roky, a tyto drobnosti neřešit. Mám to za medvědí službu obětem bezpráví, kteří dostanou diplom a pak se stejně o sobě dočtou, že odbojáři nebyli. Poctiví historici, nepřituhnouli ještě poměry, přece nezačnou kvůli hloupému zákonu psát nepravdivou historii.

A co tedy, ptáte se, má parlament a vláda s naší historií dělat, když se tento návrh tak dalece nepovedl?Nic, prosím pěkně. S historií ať nedělají vůbec nic.