Tomáš Zahradníček: Nejhorší jsou, když se rozleží

[MF Dnes, 13.10.2010, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Omlouvám se přespolním za komunální historii. Slibuji, že bude nadoblastně poučná.

Otevřel jsem říjnový věstník Prahy 4 a vidím z něj, že se náš starosta-developer začal zajímat o stromy. Do parku československo-sovětské družby umístil před volbami ke stávající zeleni cedulky s druhovým označením. Řekne se tomu „nové arboretum na Pankráci“. Čtu si ten titulek a nemohu se nabažit bezostyšného cynismu. A strachu, který pocítila místní vláda ODS. Bodejť by ne. Šestnáct roků jejího panování v Praze 4 pokládám za největší pohromu pro tvář tohoto kousku naší země od nešťastného vybombardování Američany.

Na začátku devadesátých let tu bylo nedostavěné město. Staré usedlosti, zbytky vsí a městeček, stará i nová sídliště, vilové čtvrti, to vše v okolí stanicmetra. Kolem nich zůstávaly rozsáhlé nezastavěné plochy. Budějovická a Pankrác. Představovaly dvě mimořádné příležitosti k vytvoření pobočních center Prahy. Obě byly hanebně promrhány a proměněny v nevlídnou vnitřní periferii.

Od dob, kdy lidé vynalezli město, platí, že dobrá místa vznikají z dlouhodobého plánování a přísného podřízení všech dílčích zájmů tomuto plánu. Copak si někdo může vážně myslet, že Václavské náměstí vzniklo tak, že tam na svahu každý stavěl, co ho napadlo, až si po čase všimli, že jim uprostřed zůstal volný plácek? Ne, nikoli a houbeles. Nejdřív byl detailní projekt města, potom závazné požadavky pro stavebníky, kteří se chtěli uplatnit s investicí. Pak to dobře dopadlo.

Základní pravidlo městské výstavby zůstalo v devadesátých letech zapomenuto, předvídatelné následky se dostavily takřka okamžitě. Ačkoli měla radnice Prahy 4 v rukou mocné nástroje, nevyužila je. Závazný koncept pro investory nevznikl. Projekty se schvalovaly jeden po druhém, pokaždé jako kdyby se zastavovala první parcela na Měsíci. Procházíte se tam dnes a máte dojem, že si to celé vymyslel zlobr. Roztodivné krabice rozházel tak, aby už nikoho ani nenapadlo, že tady mělo stát město.

Investorům se tolik nedivím. Proč si nepostavit parkoviště uprostřed náměstí, když jste tupoun, bydlíte daleko a starosta nic nenamítá? Žasnu zato nad bilancí samosprávy. Ukazuje se na ní, že díly velkých měst skutečnou obcí nejsou. Jsou na to příliš velké a roztříštěné. Volí se tu poslepu. Lid z Krče nemusí zajímat problémy Hodkoviček, což se mu vrátí, až přijde jeho čas. Jen radnice vydává věstník, starosta je v každém čísle vyfocen v kravatě, v triku, s dětmi a na kole. Novodobí pašové to jsou, páni městských částí! Moci mají víc než většina ministrů, kontrola celkem žádná. Spoušť, která za nimi zůstává, je tomu úměrná. Čest výjimkám. Znáte nějakou?

Arboretum Pankrác! Napsali pod javor, který jsem kdysi jako školák na nucených pracích vysadil, že to je javor. Přitom pokradmu uhlazují cesty k zastavění sousedních a dosud zelených Kavčích hor. Příteli pražské ODS a stavebnímu podnikateli tam letos přenechali obecní pozemek. Milovníci zeleně na naší radnici patrně žijí v domnění, že tam chce pěstovat rajčata. Krkolomně to směnili za díl parku, pro investora užitečný leda k vydírání. V parku se v tomto století stavět nebude, zatímco na Kavčích horách by to snad časem šlo. Legenda pro hejly praví, že scelují obecní majetek. Jak se to zpívá v hymně pražské ODS? Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít.

To se ale z obecního věstníku nedozvíte a většina obyvatel Prahy 4 o tom nemá ani tušení. Marně se budou vztekat, až se na pěšinách objeví bagry a v tisku další inzeráty na luxusní bydlení v zeleni s výhledem na Hrad. Chybějí místní média a obecní veřejné mínění. Obětovat kus říjnové soboty a jít je důkladně odvolit mi připadá jako to nejmenší, co je potřeba udělat. Musíme začít přísnou výchovou ke starostenství, jejímž základem je co čtyři roky volit opozici.

Nejhorší jsou, když se na radnicích rozleží.