Pavel Schafferhans: Navštívil K. H. Mácha hrad Borotín?

[Pod Blaníkem, roč. XIV. (XXXVI.), r. 2010, čís. 3, str. 16-20]

Na začátku mého příspěvku se přesuňme zpět v čase do jubilejního „máchovského“ roku 1936, kdy se připomínalo sté výročí od básníkovy smrti. Tehdy se konala ve zříceninách Starého zámku, jak bývá hrad Borotín také nazýván, vzpomínková slavnost, jejíž průběh nám přiblížil časopis Sedlčanský kraj v článku nazvaném Oslava K. H. Máchy na Borotíně¹⁾:

„Staré zříceniny borotínské znovu oživly v neděli 3. května, kdy Okresní Osvětový sbor, Spolek divadelních ochotníků, učitelská jednota Komenský a Klub československých turistů v Táboře s místními spolky a korporacemi uspořádaly v nich vzpomínkovou slavnost 100. výročí smrti básníka K. H. Máchy s odhalením desky, zasazené na paměť, že básník tato místa r. 1829 navštívil a odnesl si odtud mocné dojmy pro svou pozdější literární tvorbu. Malebný průvod vedený sokolskou hudbou za řízení učitele Fr. Pradáče stanul na hradišti, kde zahrána byla úvodní, velmi vhodně volená skladba. O Máchovi a jeho významu se zřetelem ke kraji sedleckému a motivům borotínským promluvil odb. učitel R. Cikhart z Tábora a odevzdal desku do ochrany starosty městečka J. Holasa. Deska umístěna jest na zbytku hradní kaple na nádvoří hradním; je z umělého kamene z dílny Frant. Schneidra v Táboře a má zlacený nápis:

V další části pořadu přednesla sl. Věra Soumarová, dceruška starosty města Tábora vhodně volené ukázky básníkovy tvorby, načež dramatický kroužek studujících st. reál. gymnasia v Táboře, předvedl 3 scény z »Máje«, nastudované řed. ústavu Fr. Prchlíkem: scénu v žaláři, tklivé loučení zločincovo s rodnou zemí a básníkův závěr. Svého úkolu zhostili se studující v nezvyklém prostředí velmi pěkně. Po zahrání státní hymny zasvitlo z mraku slunečko a tak zdrželo četné návštěvníky, aby si poslechli koncert sokolské hudby. Škoda, že neukázalo se hned ráno, aby přilákalo nerozhodné návštěvníky přespolní! Přes to návštěva byla pěkná a mezi návštěvníky viděli jsme mimo zástupce korporací a spolků také předsedu spolku rodáků »Český Merán« vrch. insp. A. Šaška, spis. řed. Č. Habarta z Votic, redaktora »Českého jihu« St. D. Kubíčka, ing. Hojdara aj. – Na závěr oslavy Máchovy se hrál dram. odbor Sokola v Borotíně Máchovy »Cikány« v úpravě Nejedlého za pečlivé režie Fr. Pradáče a výpravy O. Karbana s obvyklým u něho úspěchem. – Borotínská slavnost zahajuje řadu Máchových vzpomínkových slavností sedleckého kraje, k němuž měl zakladatel novodobého českého básnictví úzké rodinné i literární vztahy.“

Tolik citace. Umístění pamětní desky završilo předešlé máchovské bádání, které bylo prezentováno na stránkách časopisu Český jih²⁾. V letech 1928 až 1929, tedy v době stého výročí Máchova prázdninového pobytu v Sedleckém kraji (k němuž příslušel i hrad Borotín), zde publikovali své články R. Cikhart a K. Harmach. Ve svých studiích se snažili doložit nejen to, že Mácha (16. 11. 1810–6. 11. 1836) hrad Borotín navštívil, ale přišli dokonce s vykonstruovaným tvrzením, že byl i ovlivněn pověstí-truchlohrou Pramáti - Ahmfrau (1817)

16

od rakouského básníka Grillparzera (1791–1872), jejíž děj byl často, ač nesprávně³⁾, umisťován právě sem. Zvláště Cikhart zašel ve svých spekulacích velmi daleko, když tvrdil, že postava otcovraha z Grillparzerovy tragédie byla předobrazem Viléma z Máchovy nejslavnější básně Máj (1836). Jakkoli byly všechny závěry jmenovaných badatelů nepodložené, velmi rychle se staly dogmatem a s nepochybující samozřejmostí byly přejímány všemi pozdějšími regionalisty, ty současné nevyjímaje.⁴⁾

Můžeme však vyslovit téměř kacířský názor, že Mácha na Borotíně nikdy nebyl? Že je to jen jedna z mnoha legend, které se kolem národního básníka nakupily?

Jak jsem tedy přišel ke svých pochybnostem? K Máchovu letošnímu dvoustému výročí narození jsem chtěl napsat skromnou připomínku jeho návštěvy Borotína a stejně jako jiní jsem o této skutečnosti nepochyboval. Jaké ale bylo moje rozčarování, když jsem otevřel knihu, která je považována za zdroj této informace. Jde o práci známého historika-topografa Podblanicka a Českého Meránu předminulého století Antonína Norberta Vlasáka (1812–1901) nazvanou Okres Sedlecký v Táborsku⁵⁾ a vydanou již v roce 1879! Vlasák žil ve 30. letech 19. století s rodiči v Prčicích⁶⁾ a v době Máchových prázdninových pobytů v Měšeticích (vzdálených cca 2 km od Prčic) podnikal s Máchou a dalšími přáteli skupinové výlety do blízkého okolí. Ve jmenované knize na tyto události vzpomíná a jeho svědectví je pro nás tedy nanejvýš důležité. Na stranách 53 až 57 píše o hradu Zvěřinci a odtud asi 1,5 km vzdálených Malkovicích, a především o samotném Máchovi toto:

„V letech třicátých byl v Malkovicích lesníkem František Ništera, známý jako milovník staročeských dějin, památek i pověstí,i bedlivý čtenář kroniky Hájkové; manželka jeho Alžběta obírala se čtením herbáře, znala všecky byliny, jejich tajné síly i účinky u lidí i zvířat, a lid okolní hledal u ní rady a pomoci v rozmanitých záležitostech života. Manželé měli jediného syna, Františka Ništera, který jako spolužák spisovatele těchto pamětí v Praze na Malostranském gymnasium s výborným prospěchem studoval, jsa ve všech třídách »prvním premiantem« a královským štipendistou. Ništera oddal se

17

stavu duchovnímu byv roku 1836 na kněžství vysvěcen, stal se kaplanem později farářem na nedalekém Chlumu, kdež roku 1858 zemřel. Na Chlumském hřbitově odpočívá syn s rodičemi. –O prázdninách navštěvovali jsme jako studující rádi kolegu Ništeru v Malkovicích, někteří aby se bavili střelbou veverek, jiní aby poslouchali povídky starého lesníka. Mezi nimi byl i proslavený později básník náš, Karel Hynek Mácha, meškající u svého strýce v blízké vsi Měšeticích, kdežto otec jeho zrozen byl. Roku 1829 trávil tehdy studující, nynější na slovo vzatý učenec, Jakub Malý, prázdniny na Sedlecku, i účastnil se s námi na výletu do Malkovic…“ Dále společně pokračují na zříceniny hradu Zvěřince, kde jsou lesníkem seznámeni s pověstmi a historií hradu. Stranu 112 až 125 téže publikace Vlasák věnoval Borotínu. V závěru tohoto popisu je od str. 121 zkrácená verze Pramáti, u které poznamenává, že jde o překlad z díla F. A. Hebera⁷⁾. Ostatně některé pasáže popisu borotínského Starého zámku jsou zcela totožné se starším popisem Heberovým a je jisté, že jej Vlasák používal jako svůj zdroj. Bez zajímavosti není ani to, že Vlasák ve své vzpomínce zdůrazňuje přítomnost v té době oblíbeného spisovatele Jakuba Malého (1811–1885) před tehdy nepříliš pochopeným Máchou, jehož čas a popularita měla teprve přijít s nastávajícím stoletím. Výslovnou zmínku o výletu na borotínské zříceniny jsem však nikde nenašel!

Asi rok před smrtí se Vlasák ke svému setkání s Máchou ještě jednou vrací a svoji vzpomínku uveřejní v Hlasech od Blaníka v článku Karel Hynek Mácha v Benešově⁸⁾. Zde však už jen k našemu tématu opakuje a doplňuje: O prázdninách navštěvovali studující z celého okolí rádi kolegu Ništěru v Malkovicích, někteří aby se bavili střelbou veverek, jiní aby poslouchali povídky starého lesníka.Někdy sešlo se nás až osm, mezi nimi kromě věhlasného pěvce Máje také znamenitý spisovatel Jakub Malý a mladší Chocholoušek ze Sedlce.Konali jsme krátké výlety na místa buď přírodou neb dějinami znamenitá…. Dále Vlasák v článku ještě opakuje, že se s Máchou seznámili o prázdninách, tentokrát však udává rok dříve, t. j. 1828. O návštěvě Borotína však opět nic!

S odstupem 73 let téměř devadesátiletý Vlasák rozšiřuje svou vzpomínku také o spisovatele P. Chocholouška (1819–1864) a dodává pro nás důležitou zmínku o tom, že společné výlety byly krátké! Třicetikilometrovou túru z Malkovic na hrad Borotín a zpět tak rozhodně označit nelze! Jmenovaným chlapcům tehdy bylo kolem sedmnácti let a Chocholouškovi dokonce jen deset, a jak můžeme vyčíst z Vlasákovy poznámky o střelbě veverek, hoši měli v tomto věku samozřejmě i jiné starosti, než o vakacích naslouchat historii…

Důležitost těmto svědectvím přikládá i pozdější přední máchovský badatel František Krčma⁹⁾, který si všímá: Všichni, kdož o této věci psali (R. Cikhart, K. Harmach a Fr. Teplý) vycházeli z Vlasáka. Fr. Teplý se však o Máchově návštěvě Borotína přímo nezmiňuje¹⁰⁾.

Kde tedy najdeme první výslovnou zmínku o výletu na Borotín? V roce 1914, tedy celých 12 let od smrti A. N. Vlasáka, vychází pod jeho jménem (?!) v časopise Český jih fejeton Prázdninový pobyt Karla Hynka Máchy na Sedlecku roku 1829¹¹⁾.Jde v podstatě o přepis Vlasákova svědectví z Okresu Sedleckého, avšak mezi popisem výletu na hrad Zvěřinec a popisem hradu Borotína je kýmsi vložena veledůležitá větička: „Druhý den vydali jsme se na starý zámek Borotínský.“ Který populizátor Borotína a tehdejší dopisovatel Českého jihu tuto větu do článečku „propašoval“?Vždyť posvětit Borotín Máchovou stopou by jistě nebylo na škodu a proč nepodpořit cestovní ruch městečka s hradem ležícím stranou železnice a hlavní cesty.

18

Neprozrazuje skutečného autora oné větičky následující úryvek z jiného článku v Českém jihu¹²⁾?: „V době, kdy regionalizmus žárlivě střeží všeho, co kraji náleží, považoval jsem za vhodno upozorniti, že nejen Mácha sám svým původem, ale i jeho nejslavnější dílo svými základními motivy náležejí našemu kraji, stejně krásnému, jako slavnému a romantickému.“ Autorem tohoto článku nebyl nikdo jiný než Roman Cikhart.

Ostatně Cikhart se v tu dobu Máchou zabývá velmi intenzivně, dokonce vydává samostatnou knížečku Památce Karla Hynka Máchy¹³⁾, ve které je mimo jiné Máchova návštěva vylíčena i v beletrizované podobě… Jako učitel nespouštěl ze zřetele ani výchovně vzdělávací cíle, obzvláště když se Mácha, právě od dob první republiky, nově stává i součástí školních čítanek. Nelze opomenout ani Cikhartův narůstající vliv v Českém jihu, který v roce 1938 dokonce rediguje. Svoje stanovisko k Máchově borotínské návštěvě nikdy neopouští, naopak ho stále prohlubuje. Důkazem je jedna z jeho posledních přednášek, proslovená v roce 1954 pod názvem Vztahy K. H. Máchy k našemu kraji.

K uvedeným faktům zbývá na závěr už jen podotknout, že Máchovi, jako nadšenému divadelnímu ochotníkovi, nemusel být tehdy populární a často hraný divadelní kus Pramáti neznámý.

Co se však týká odpovědi na otázku z názvu tohoto příspěvku, mohu směle prohlásit, že Máchova návštěva na borotínském hradě byla především zbožným přáním jednoho pracovitého a rodný kraj milujícího spisovatele-učitele, nikoli však prokazatelnou historickou skutečností.

Pokud tedy někdy navštívíte zříceniny Starého zámku – Borotína, mějte prosím tento spletitý příběh na paměti, až pozdvihnete svůj pohled k již omšelé pamětní desce umístěné na torzu menší hradní věže.

19

¹⁾ Sedlčanský kraj, roč. III, 1936, 25. 6., č. 6, str. 5-6.
²⁾ R. Cikhart, Motivy Máchova „Máje“, Český jih, roč. LVII, 11. 5. 1929, č. 19; R. Cikhart, Dějiště Máchova „Máje“, Český jih, roč. LVII, 18. 5. 1929, č. 20; K. Harmach(ch), Dopis z Prahy, Český jih, roč. LVI, 28. 4. 1928, č. 17; K. Harmach(ch),Dopis z Prahy, Český jih, roč. LVII, 18.5.1929, č. 20.
³⁾ Karel Jánský, Karel Hynek Mácha, život uchvatitele krásy, Praha 1953, s. 56; Pavel Schafferhans, Byla skutečně Pramáti na hradě Borotíně? Pod Blaníkem, roč.XI. (XXXIII.), č. 3, 2007, s. 9-13 (kde také mylně poukazuji na Máchovu návštěvu hradu).
⁴⁾ Např. Bohumír Mráz, Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené, Praha 1988, s. 24, 187; Vladimír Kovářík, Literární toulky po Čechách, Praha 1977, s. 156; Karel Jánský, o. c.; Hugo Božek, Jihočeské medailóny, Tábor 1989, s. 62-64.
⁵⁾ A. N. Vlasák, Okres Sedlecký v Táborsku, Praha 1879.
⁶⁾ Světozor, roč. XVIII, 12. 9. 1884, č. 39, s. 470-471.
⁷⁾ F. A. Heber, Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, sv. V, Praha 1847, s. 179-180 a 182-184.
⁸⁾ A. N. Vlasák, Karel Hynek Mácha v Benešově, Hlasy od Blaníka, roč. XVI, 15.4. 1900, č. 8, přetisk v: Miloslav Novotný, Patero vzpomínek na Karla Hynka Máchu, Prostějov 1936, s. 5-8.
⁹⁾ František Krčma, Nové vzpomínky na K. H. Máchu, Zvláštní otisk z Výroční zprávy státní československé reálky v Praze VII. 1932-33, [b. m.] 1933, s. 2.
¹⁰⁾ František Teplý, v: Josef Bělohlav, Království České II. Jihovýchodní Čechy, Praha 1908, s. 127-128.
¹¹⁾ Ant. Norbert Vlasák, Prázdninový pobyt Karla Hynka Máchy na Sedlecku roku 1829, Český jih, roč. XXXXII, 25. 7. 1914, č. 30.
¹²⁾ R. Cikhart, Motivy Máchova „Máje“, Český jih, roč. LVII, 11.5.1929, č. 19.
¹³⁾ R. Cikhart, Památce Karla Hynka Máchy,Třebechovice pod Orebem, 1936; R. Cikhart, Borotínské motivy v díle Karla Hynka Máchy, Český jih, roč. LVIV, 9. 5. 1936, č. 19.