Tomáš Zahradníček: Český rozhlas čte klasiku do ucha

[MF Dnes, 26.1.2011, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Mám dobrou zprávu a spěchám se o ni podělit, protože dobré zprávy se šíří zoufale pomalu, váhavě a jakoby nerady. Ke mně jich samočinně přichází méně, než bych potřeboval, takže si je musím sám objevovat nebo vymýšlet. Poslední objev, o němž tu bude řeč, je kapitální, žiji z něho už několik dnů. Našel jsem na internetu volně dostupnou knihovnu českých knížek čtených herci. Jmenuje se Čtenářský deník, provozuje ji literární redakce Českého rozhlasu a k dnešnímu dni v ní je hrubým odhadem několik set hodin klasické literatury.

Název Čtenářský deník ukazuje, že cílí hlavně na žáky a studenty a snaží se přednostně zpřístupňovat knížky, které patří k tradičnímu seznamu školní povinné četby. Jenže možná nejsem sám, kdo v žákovských letech urputně provozoval protiškolní odboj též na nepatřičných polích a systematicky četl všechno možné, jenom ne knihy ve výuce předepisované a doporučované. Dneska už si o školním kánonu české beletrie nic špatného nemyslím (na rozdíl od mnoha titulů mé odbojové četby), ale zdaleka ne všechno opominuté jsem čtenářsky dohnal. A tak, soudím-li podle sebe, může rozhlasový projekt vlastně víc vyhovovat těm, kteří už z odboje vyrostli.

Za tři dny jsem si stáhnul do počítače Dykova Krysaře, Pravý výlet pana Broučka do Měsíce od Svatopluka Čecha, Cikány Karla Hynka Máchy a hezkou řádku povídek a kratších textů Boženy Němcové, Magdaleny Dobromily Rettigové, Jaroslava Haška, Karla Klostermanna, Jana Nerudy, Karla Čapka. Hned večer po práci se chystám na větší ryby, které je nutno stahovat déle – na Jiráskova F. L. Věka, Arbesova Svatého Xaveria a Škvoreckého Zbabělce. Vlastně si to, mám-li být k sobě upřímný, chci stáhnout všechno a je mi málem líto, že se večery krátí a jaro už je na dohled.

Líbilo se mi to hned, ale úplně docenit, co tu Český rozhlas vlastně dělá, můžu až po průzkumu, jak si podobné projekty stojí v cizině. Byl jsem zvědav, jestli se dát na internetu poslechnout literární klasika slovensky, německy, rusky, španělsky... Nenašel jsem skoro nic, nebo dokonce vůbec nic. Nelegálně po internetu kolují ve všech možných řečech nahrávky z archivů rozhlasových stanic a nakladatelství, existují specializované stránky, kde si piráti vyměňují své úlovky, ale žádný takto velkorysý, systematický a k tomu legální projekt jsem v cizině nenašel. Zaregistroval jsem se na jednom polském klubovém webu, podepsal prohlášení, že nejsem policajt a... dál bych musel složit jako zápisné jeden ilegální soubor. To ale nechci a navíc ani nemůžu, protože žádný polský kontraband na výměnu nemám.

Nesrovnával jsem ovšem s planetárními literárními jazyky, které jsou jaksi mimo kategorie, s angličtinou a francouzštinou. V nich samosebou můžete poslouchat krásnou literaturu donekonečna. Do obou se snadno dostanete přes stránky www.audiobooks.org či www.bibliboom. com (existuje ještě mnoho dalších užitečných rozcestníků) a můžete si užívat váhání, zda začít Sherlockem Holmesem nebo Arsenem Lupinem. Na legálním nahrávání a šíření knih se v obou velkých jazycích podílí řada dobrovolnických a univerzitních projektů.

Nejzajímavější a hodný následování se jmenuje LibriVox. Před pěti lety ho vymyslel a uvedl do života kanadský spisovatel Hugh McGuire tím, že stanovil jednoduchá pravidla pro organizaci domácího načítání literatury. Načíst svou oblíbenou knihu – jsou-li volná práva –může skoro každý, a když se výsledek nebude zamlouvat ostatním, mohou ji načíst lépe. Za pár roků je tímto způsobem v angličtině zdarma k mání víc knih, než kdo může vyposlechnout do konce života. A tak si říkám, že pustit se tímto způsobem do české literatury neškolní a nepovinné, můžeme tu mít vedle velezáslužného rozhlasového podniku ještě pár pokleslejších.

Kdybyste načítali krváky, dejte mi vědět. Mám jich několik regálů a roztomile ráčkuji.