Tomáš Zahradníček: Politika k nezaplacení

[MF Dnes, 13.4.2011, str. 8] - ukázat všechny fejetony

Z úst šéfů stran se šíří slova mravního rozhořčení nad privatizací politiky. Nezdá se mi, že by tento údiv kromě řečníků sdílel ještě někdo jiný. 

Příčina tohoto jevu je celkem prostá. Řidič nebo učitelka by čas věnovaný politice museli dát ze svého volna, aniž by měli šanci, že se někdy propracují na úroveň, kde se rozhoduje o problematice, k níž ze své praxe něco vědí. Obchodník ve stavebnictví nebo jiném oboru, na nějž má vliv rozhodování místních zastupitelstev, si čas strávený aktivitou ve straně započítá do pracovní doby. Bývá to její velice užitečná část. Místní stranické buňky se podobají chobotničkám. Už tam se učí začátečníci braní desátků, výměně obecních zájmů za službičky, nošení peněz v igelitkách, černému financování kampaní. Na kraji se pak probírají nahrávačky, sledovačky a odposlechy. Kdo řemeslo ovládne, může to dotáhnout až do parlamentu. 

Pro hrubou představu o výnosnosti: městská část Praha 5 dá za úklid soukromé firmě ročně asi 280 milionů korun. Uvažujme střízlivě o pětiprocentní politické marži a máme z této jediné zakázky jednoho zastupitelstva 14 milionů (ročně). Tím je osvětlena záhada, odkud se berou nemajetní mládenci upisující stranám milionové dary. 

Zdá se, že jediní, kteří o těchto zavedených poměrech nic nevědí, jsou vedoucí politici ODS, TOP 09 a ČSSD. Jedině oni se tu diví zprávám o stavu tuzemské politiky. Patrně spadli včera z Měsíce. Jako případní organizátoři změny jsou ve velice obtížné situaci, poněvadž okruh osob, u nichž musí každý vážně míněný pokus začít, představují seznamy jejich vlastních funkcionářů a sponzorů. 

Zázračný recept na změnu není, ale je tu desítka věcí, které se dělat mají. Předně politické angažmá ve stranách: díky za každou duši, která se vymyká popsané logice a táhne uvnitř opačným směrem. Důležitý je vnější tlak od jednotlivců, spolků, místních médií, toho nikdy není dost. Navštěvování schůzí zastupitelstev, nezávislé oponentury záměrů, zveřejňování všeho, co se zveřejnit dá. Velice pomůže i levné řešení – politice a zakázkám v každé obci aspoň jednu internetovou stránku, poněvadž obecní tisk zpravidla kontrolují radnice. Demokracie je kontrola. 

Sledovat financování stran, porovnávat jejich údaje s odhady výdajů, žádat vysvětlení: u volebních kampaní v minulosti neseděly o desítky milionů. A nic. 

Základní návrhy, jak omezit korupci, jsou celkem dobře známy, prosazovat návrhy NERV bod po bodu. Policie, státní zastupitelství, soudy, veřejnoprávní média – nikdy nebudou dost profesionální a nezávislé, ale sebemenší posun správným směrem má cenu zlata. 

To hlavní na konec: konkurence. Měnit, střídat, vyvažovat. Pravá vláda a levé kraje, to je báječná kombinace, viz zátahy na krajské dotační mafie. Užitečné je nevolit stávající vlády. 

A jak v tomto světle vypadá bilance stran tradičních a protestních? Já jsem osobně volič z první skupiny, ale po minulém týdnu uznávám i kladné výsledky protestní volby Věcí veřejných. Obstaraly nám působivé celonárodní politické školení, že jejich účast ve vládě byla vlastně k nezaplacení. Politici se teď obávají, že jim lidé nebudou věřit. Konečně už. Nevěřit, kontrolovat!