Tomáš Zahradníček: Jakou prezidentku příště

[MF Dnes, 10.8.2011, str. 12] - ukázat všechny fejetony

Druhá prezidentská pětiletka Václava Klause se naštěstí začíná chýlit ke svému konci, napsal filozof Martin Škabraha v Deníku Referendum a vyzval veřejnost, aby začala uvažovat o nové hlavě státu. Koho bychom na Hradě chtěli vidět?

Souhlasím, měli bychom si to rozmyslet včas, utřídit názory a říci je volitelům. Líbí se mi i směr, kterým začal uvažovat - příspěvek nazval Šabatová na Hrad. Sotva se pod článkem rozběhla debata, prohlásila do ní Anna Šabatová, že se jí tam nechce. Dobré dílo už však bylo započaté: představil jsem si, že hlava státu by mohla pro změnu chodit v sukních.

Měli bychom si upřesnit, co od ní čekáme. Ústava hlavě státu předepisuje úkoly, na které není potřeba žádná zvláštní kvalifikace, úplně postačí špetka zdravého rozumu spojená se schopností zařídit si spolehlivé zázemí v úřadu. Řekl bych, že nehledáme někoho, kdo rovnou připomíná prezidentku, ale paní, která má předpoklady k tomu, aby se jí časem stala. Volit lidi v zenitu nebo kus za ním, to nedopadalo nejlépe.

O hlavní pracovní náplni ústava cudně mlčí. Určuje ji tradice zděděná po vladařích a je to dost úmorná řehole. Prezidentka musí ztělesňovat republiku. Vlídně pohovořit, potřást rukou, předat dekrety nebo medaile, přestřihnout pásku či položit věnec, vyslechnout proslovy, usmát se do objektivu, napsat větu do pamětní knihy, dopis k narozeninám... Každý den a stále dokola. Z valné části to jsou „formality“, jak se u nás říká tónem, který naznačuje, že formalita je skoro totéž, co nepotřebná hloupost.

Důležité je nezaplést se při hledání prezidentky do úvah o sestavování vlády nebo vracení zákonů. Těch několik politických úkonů netvoří podstatu hradní práce, to jsou fíkové listy zahalující poslání prezidentského úřadu - zastupovat vladaře. Do ústavy jaksi nešlo napsat, že prezident republiky chodí včas a čistě oblečen a rozdává úsměvy a slova podpory... Dávno to tvrdí etnografové. V republikách, kde mají prezidenti mnohem víc ústavních pravomocí než u nás, pečlivým rozborem jejich pracovních dní ukázali, že v podstatě dělají totéž, co někdejší kmenoví náčelníci a šamani. Účastní se na stále se opakujících obřadech, které každá společnost potřebuje k dobrému pocitu, že svět je přehledný a předvídatelný. Když přijmete takový pohled na úlohu hlavy státu, a já ho pokládám za zdravý a realistický, přestane být problém někoho pro tu práci najít. Stačí vyškrtat všechny osoby stíhané tvůrčí mánií, kreativní a podnikavé. Takoví jsou potřeba skoro všude, jenom ne na Hradě. Tam hledáme člověka pracovitého a ukázněného, který neudělá ostudu na návštěvě a dokáže prohodit pár slov s velvyslancem i se žákem první třídy. Vůbec nemám strach, že bychom o takové měli nouzi.

Při hledání prezidentky (doufám, že se vám ta představa také zalíbila) není nejmenší problém, že máme málo žen se zkušeností z vysoké politiky. K nástupu do práce ji totiž nepotřebuje, rychle si ji udělá. Hlavní je, že bystrých žen schopných dlouhodobě zvládat velké pracovní nasazení a vést tým spolupracovníků máme zástupy. Sám jsem jich v úřadech, nemocnicích a školách viděl pěknou řádku a vy určitě také. Skoro každá z nich by se mohla stát dobrou prezidentkou, o tom jsem přesvědčen.

Co jsme vyhnali císaře, zkoušeli jsme různé mužské a už mi to je otravné. Úspěšný model se nevyvinul. Když mám shrnout můj převažující pocit z bilance mužů na Hradě, vychází mi z toho volební heslo, kterým budu podporovat ženské kandidátky: Dokázali jsme, že to neumíme.

Opravdu si myslím, že je nejvyšší čas vzít na tu práci ženu. Nečekám, že nás to spasí, ale z přetržení řetězce tatíčků, tajemníků a profesorů by časem mohla vyjít trvalejší změna poměrů k lepšímu.