Tomáš Zahradníček: Romové v začarované třídě

[MF Dnes, 9.11.2011 , str. 12] - ukázat všechny fejetony

Pondělní zpráva zněla takto: Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková žádá stažení čítanky pro druháky a pomůcek z projektu Duhová škola ze škol kvůli tomu, že obsahují texty proti Romům. Vyzvala k tomu ministerstvo školství. Čítanka pro druhé třídy obsahuje příběh Mýdlová Madla. „Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit… říkala, že jsou to cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou,“ přečtou si druháci v učebnici, která vyšla v roce 2005. Šimůnková k tomu řekla: „Čtou to sedmileté děti už šest let. Je to skutečně alarmující.“

Tolik zpráva, která včera proletěla zemí. Je těžké odpustit si při uvádění této informace na pravou míru ironický tón, ale pokusím se, protože věc pokládám za vážnou. Vezměme to popořadě.

Myšlenka, že by se přes všechny schvalovací procedury do školní pomůcky vloudil rasistický text, zní tak nepravděpodobně, že si žádá prověření.

Během deseti minut laik zjistí, že článek Mýdlová Madla je kapitolou z knížky Začarovaná třída od spisovatelky Ivony Březinové. Zjistí také, že právě tato knížka patří k nejoceňovanějším titulům původní české tvorby pro děti. V roce svého vydání (2002) byla doma nominována na cenu Magnesia Litera. V roce 2004 byla zapsána na čestnou listinu Mezinárodního sdružení dětské literatury jako v pořadí sedmnáctá kniha českého autora. V roce 2006 vyšla ve francouzském překladu.

Prokádrovat autorku netrvá dlouho. Ročník 1964. Pracovala jako vysokoškolská učitelka literatury, pak šla na mateřskou, napsala několik knih pro děti a stala se spisovatelkou z povolání. Dnes vedle psaní také učí spisovatelské řemeslo. Zrovna je prorektorkou Literární akademie.

Za hodinu se dá Začarovaná třída opatřit a přečíst i v naší zapadlé obci střediskové. Je v ní příběh o tom, jak do české třídy přijdou tři romští kluci z kouzelnické rodiny. Sám mám plno předsudků vůči knihám pro děti, které se snaží vyvracet předsudky. Získal jsem je v mládí četbou kapitol o sovětských pionýrech v mých čítankách. O paní Březinové jsem nic nevěděl a nic od ní nečekal a byl jsem její knížkou příjemně překvapen. Padne tam na začátku několik zlých vět o cikánech, avšak jenom proto, aby se příběh rozběhl. Ve škole nekrade Lájoš, Mároš ani Pišta, ale úplně bílý Jakub. Příběh stojí na této šabloně, ale přesahuje ji, výsledkem není tupá agitka, ale pěkná a nápaditě napsaná knížka. Mohu ji vřele doporučit.

I kapitola Mýdlová Madla zařazená do čítanky takto působí. Od ošklivých vět o cikánech odposlechnutých od maminky přes setkání s romskými kluky vede k poznání, že to může být celé s Romy jinak, než vykládají bílé maminky, které s romskými kouzelníky do třídy nechodily.

Celkem vzato, je to jiný případ než Mikeš, probíraný před časem. Josefu Ladovi připadalo legrační dělat vtipy o cikánech jako špinavých zlodějích, takže některé jeho texty a obrázky se nehodí dávat do rukou dětem bez poučení o tomto způsobu české legrace (nechci se zaplétat do sporů o Ladu, tak rovnou odkazuji na doklad – viz např. Humoristické listy 1912, strana 140).

Mýdlová Madla je složitější případ. Můžeme vzdělávat děti literárním textem, který nedokáže pochopit ani část dospělé populace? Obávám se, že ne. Takové zjištění je skutečně alarmující.