František Červencl: [Založení a osudy dětské divadelní scény v Miličíně (1869-1870)]

[Opis listiny z roku 1869 s komentářem z roku 1920, rukopis, soukromá sbírka]

Dne 28. září roku 1869

Stalo se následovné usnesení z návrhu velebného pána a pana kaplana Josefa Jíši, bydlícího v Miličíně, rozeného z Měšic blíž Tábora, totiž by se zařídilo dětské divadlo, k čemuž ihned přistoupili pan Josef Hovorka, pan Emanuel Taubenest, pan Karel Červencl, pan Josef Polc a pan František Červencl. Hned mezi sebou úřady a hodnosti rozdělili, tu se stal velebný pán Josef Jíša ředitelem, pan Josef Hovorka a pan Karel Čermák příručním, pan Emanuel Taubeneist a pan Josef Polz radové u kasy zkoumající a pan Červencl František pokladníkem a účetvedoucím.

Přikročeno tu hned k pracím a již dne 1. listopadu započala první hra pod názvem „Čech a Lech“ a od té doby čistý výnos z dětského divadla vždy obracen byl v postavení divadla tohoto.

Neboť žádný klín ani hřeb aniž jinak co zděděného odnikud se nám nedostalo; tedy vše, což tu se tu nachází, vše jest z přičinění divadla dětského vedeného těmi samými údy svrchu naznačenými. Kdy tak všecko správně zhotoveno, usnesli se svrchu naznačení pánové divadlo to údům, kteří výtečně při něm účinkovali a přivlastněn jim majetek ten, nemajíc na něm žádný žádných peněžitých ani jiných pohledávek.

S tímto vyhlédnutím práv:

a) Kdyby se stalo, že by divadlo to jakýmkoliv pádem zašlo, takže by se hrát nemohlo, mohou a smějí tito divadlo do městské radnice do deposiční síně uložit.

b) Majetek tento nesmějí údové na žádného přeprodati, každý jednotlivec právo má ostatním všem zabrániti.

c) Přeložit se do jiných místností mají právo jen dvě třetiny hlasů pro co se vysloví, menšina buď tiše spokojena.

d) Podmínky, kam se divadlo přenese, buďtež správně vyjednány, tak aby při odbírání žádný spor nenastal nebo čisté jmění toto budiž vždy bez závady a bez dluhů.

e) Majetek neb vlastnost jednotlivce může a smí jen z lásky na jiného předaná být, s dorozuměním ostatních údů.

f) Kdyby se stalo, že by tu jiní ochotníci na jevišti tom hrát chtěli, mohou si údové vlastníci od nich část peněžitou pro opravu požadovati.

g) Pán, u něhož divadlo jest, ani údové vlastníci nesmí lehkovážně divadlo to do ciziny zapůjčit.

Divadlo to pozůstává:

1. Jedna opona s nákresem lva.

2. Ze dvou válcových kulis s nákresem „Čech a Moravan“

3. Z horní a dolní obruby, jedna malovaná, druhá bílá

4. Ze třech zadních zdí

5. Ze čtyřech rámových kulis

6. Ze šesti spodních prken a třech stoliček

7. A z osnovové vazby vše správně od truhláře, malíře a zámečníka způsobile zhotoveno.

Uznáni za vlastníky celého tohoto majetku jakož i malé kvadroly i knihovny jim náležející jsou:

Frant. Červencl

Bratři Palečkové

Frant. Polc

Václ. Poustecký

Bratři Barešové

Hovorkova Anna a Božena

Rubínova Vilhelmína

Čermákova Anna

Taubenestova Anna a Božena

Bílá Barbora

Bože žehnej společnému zdaru, smíru ve svornosti v počínání našem.

p. Josef Jíša, ředitel

Jos. Hovorka, příruční

K. Čermák, příruční

Emanuel Taubenest, rada

Josef Polz, rada

František Červencl, pokladník

(vlastnoruční podpisy)

28. února 1920 přišel mi tento vpis znovu do ruky a tu jako současník uvádím i osud zániku téhož divadla.

Budování jeviště a t. z. dětské hry divadelní byly „U Polců“ v hostinci číslo popisné 179 v Milčíně. Mimo prvé Čech a Lech tuším od Jablonského hrány Zakletý princ, Učitel ve francouzském zajetí a mnoho jiných. Někteří z herců šli do studií, jiní do učení a zájem o dětské divadlo utuchl. Až o prázdninách sehráno pod jménem omladiny znovu představení Paní Kastelánová. Za to ujali se práce ochotníci, jichž členy byli ještě i herci z dob probuzenských 1840-50, kdy divadla v Miličíně s velkým zdarem prý pořádána byla. Že však tehdy zmocnili se vedení živly poživačné, jímž i hostinský přál, bylo nakonec ono prvé jeviště zašantročeno do Votic.

Konkurenční poměry hostinských a obecenstva přivodily požadavek přestěhovat divadlo z čísla popisného 179 do čísla 183. Že požadavku tomu nebylo vyhověno, posílen rozkol v obecenstvu, čehož následek bylo založení spolku divadelních ochotníků a budování nového divadla v čísle 183. Dětské divadlo osiřelo a na žádost pana Karla Čermáka půjčeno do Olbramovic, kde jeho dcera paní Hubertová měla v nájmu hostinec. O prázdninách chtěla Omladina zase hrát: Bengálský tygr a Proces. Avšak jeviště – z návodu – nevráceno. Také k hejtmanství učiněno oznámení, že v čísle 179 hrozí strop nebezpečím, aby nebylo dovoleno tam hráti. Když konečně jeviště vráceno, složeno na půdu v hostinci číslo popisné 204 „U Pešků“.

Ochotnický spolek se svým jevištěm opanoval. Podílníci „dětského divadla“ rozejití trvale po různých krajích dali souhlas odevzdati jeviště výboru pro „Obecnou knihovnu v Miličíně“ a tento výbor odevzdal posléze vše Ochotnickému spolku, ale s podmínkou že bude hráno občas ve prospěch Obecní knihovny.

Úmrtím generálů utuchlo nepřátelství a splynula vojska, aby po čase v jiných skupinách za jinými hesly vystoupila opět v jiný boj v životě společenském. Dobrá vůle nesoucí se pouze za cílem vlasteneckým osvětovým a dobročinným nikoli sobeckým mohla od doby „probuzenecké“ mnohem více vykonati, však dle soudu Palackého jest vrozenou vadou nás Čechů nesnášenlivost. Jinak vládli bychom nejen v obci a vlasti, ale i v Evropě, která naopak dává nám cítit svou moc svými jazyky. Na zdar!

František Červencl