Radko Bílek: Odlochovice a Myslbekův svatý Václav

[rukopisná studie, červen 2022]

Úcta k svatému Václavu na našem území trvá od 10. století. Kníže Václav byl po zavraždění pohřben v Boleslavi (dnešní dvojměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav). Po třech letech byly jeho ostatky převezeny na Pražský hrad a legendisté později zaznamenali několik jeho zázraků. Václav byl uctívaný pro svou zbožnost a posmrtné zázraky, jež ho předurčily ke svatořečení.

Katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, jak ji známe v dnešní podobě, byla vysvěcena 12. května 1929. V kapli sv. Václava je jeho hrob a nachází se zde pro Čechy jedna z nejkrásnějších soch gotického období, jíž je opukový sv. Václav. Statue, přibližně z roku 1370, nese na štítku u nohou značku Petra Parléře, která není známkou jeho autorství, nýbrž hutě. Předpokládá se, že sochu vytvořil Parléřův synovec Jindřich.

Koňský trh se postupně stával centrem Prahy. Novoměstský magistrát si objednal u sochaře Jana Jiřího Bendla pískovcovou jezdeckou sochu sv. Václava, která byla zhotovena roku 1680, přičemž socha světce na koni stála na vrcholu kašny. Lidé sem přicházeli nejen pro vodu, ale hledali u českého přímluvce také útěchu. Roku 1827 byla socha přemístěna do horní části Koňského trhu na nový podstavec. Provedení i umístění sochy naznačuje, že český ochránce musel odněkud přijet, a proto se víra lidu obrátila k hoře Blaník, odkud již v 15. století byla prorocky očekávaná pomoc. Revoluční doba se neobešla bez sv. Václava. Téměř vše, co souviselo s vlasteneckým hnutím bylo svatováclavské. V Pražských novinách si můžeme přečíst 19. března 1848 zprávu, kde Karel Havlíček Borovský napsal: Též jest všeobecné přání, aby koňský trh ke cti nejnovějším událostem ve Sv. Václavské lázni a ke cti našeho starého milého patrona Sv. Václava, jehož socha tam stoji, nazván byl Sv.Václavský.

Naději získával český lid i z kramářské písně, která se vztahovala k svatému Václavovi a k Blaníku. Psát o tom, co bylo inspirací k písni O rytířích z Blaníku, jak se v noci na 16. května 1848 v Praze ukázali, by bylo pouhou spekulací. Přiblížíme si sedmou ze třinácti slok.

Po krvavě potlačených svatodušních bouří roku 1848 přišla beznaděj, a tak se společnost dále obracela i k této písni, která byla vydaná v Mladé Boleslavi u Josefa Zvikla ještě roku 1859. Roku 1879 byl Bendlův pomník při úpravách náměstí odstraněn a jen zásluhou a péčí probošta Václava Štulce i jeho nákladem byl pomník zachráněn a umístěn na Vyšehradě. Od roku 1960 zde stojí pouze kopie pomníku od sochaře Jiřího Nováka a originál je vystavený v lapidáriu Národního muzea.

Záměr, který měl být náhradou za odstraněnou Bendlovu sochu, zůstal v návrhu. Umístění nové jezdecké sochy sv. Václava bylo projektováno uprostřed osvětlené fontány v dolní části Václavského náměstí nad Můstkem, kam směřoval pohled světce. Úkolem byl pověřen pražský rodák, sochař Bernard Seeling, jehož skica nebyla ani podrobněji rozkreslena, a to údajně pro nedostatek peněz.

Jestliže jsme psali, že pískovcová Bendlova jezdecká socha sv. Václava byla v roce 1879 odstraněna ze Svatováclavského náměstí, potom téměř za věšteckou lze považovat následující novinovou zprávu, která byla a je stěžejní pro naše pojednání.

BUDIVOJ r. 2, č. 11. s. 3 / 8. 2. 1866

Zprávu přinesl list Budivoj, který vycházel v Českých Budějovicích od roku 1864 a stal se protipólem německých novin nejen v Českých Budějovicích, ale v celých jižních Čechách, kam inklinovala vesnička Odlochovice. Budivoj přinášel již od začátku zprávy o Blaníku, odkud je to do Odlochovic, které jsou dnes součástí obce Jankov v okrese Benešov, jen kousek. Uměnímilovný velkostatkář jistě netušil, že žádná královská korunovace již Čechách nebude. Jistě však doufal, že na Svatováclavském náměstí v Praze jednou bude kovová socha sv. Václava, ale nepředpokládal, že jeho vysněná statue bude i v Odlochovicích.

Vyvstává otázka: Kdo byl ten, jehož sen se vyplnil až za mnoho let? Pocházel z rodu Václava a Anny Rombaldových, kteří zakoupili v Odlochovicích roku 1786 velkostatek, který jako dědictví získal v roce 1811 jejich syn, jenž měl stejné jméno jako jeho otec. S manželkou Barborou měli syna, který se narodil 1. července 1836 v Odlochovicích a při křtu ve Šlapánově dostal jména Václav Ferdinand. Život měl krátký, ale bohatý, když zemřel bezdětný v Odlochovicích 10. června 1884 ve věku 48 let. Ve Šlapánovské matrice zemřelých je uvedeno, že byl majitelem velkostatku v Odlochovicích a jednoho domu v Školní ulici v Praze, domovní číslo 18. Veškerý nemovitý majetek i se zámkem, který upravoval, odkázal svému synovci Marianu Rombaldovi. Ten pokračoval ve snahách zemřelého strýce, opravil zděděný zámek a byl mecenášem a dobrodincem pro celé okolí. Podobně jako strýc byl poslancem Českého zemského sněmu.

Rombald byl opakovaně zvoleným poslancem českého zemského sněmu, ale věnoval velkou pozornost místním poměrům, když měl např. nevšední zásluhy o rozvoj hasičské činnosti na Voticku. Ve své poslední vůli pamatoval na Muzeum království Českého, kterému věnoval svoji sbírku starožitností a 200 zl. a dále Svatoboru, spolku, který vznikl na podporu spisovatelů českých, odkázal 400 zl. Věštec zemřel v Odlochovicích 10. června 1884.

Před realizací svého monumentálního sv. Václava se Josef Václav Myslbek zaobíral jeho ztvárněním již roku 1876. Socha byla ještě v parléřovském duchu a je umístěna ve dvoře ve výklenku domu Na Kocandě v Praze. Myslbek dostal už roku 1886 nabídku od ministerstva kultu a vyučování na vytvoření svatováclavského pomníku, kterou přijal, a návrh dokončil v roce 1888. Oficiální konkurs na sochu, která měla stát na rampě budovaného Národního muzea v Praze, byl vypsán v roce 1894 a Myslbek se přihlásil s modelem z roku 1888. Všeobecně se z dobového tisku ví, jak se dostal Myslbekův svatováclavský pomník na Václavské náměstí do míst, kde ho spatřujeme. Dílo vznikalo za velkého tvůrčího úsilí Mistra a ještě roku 1903 jsou dokumentovány mnohé proměny zvláště hlavy knížete Václava. Definitivní model samotného jezdce i s koněm byl dokončen v roce 1904. Předtucha kovového sv. Václava v Praze se už rodila.

Na definitivním umístění a celkovém řešení pomníku se podílel architekt Alois Dryák. Podstavec byl dobudován a samotná jezdecká socha sv. Václava byla nainstalovaná těsně před zahájením sokolského sletu, který začínal 27. června 1912, což však nebylo jediným odhalením nedohotoveného pomníku, který je vlastně sousoším pětice českých patronů. Dominuje sv. Václav na koni a na rozích pomníku jsou čtyři stojící postavy, a to sv. Ludmila, sv. Prokop, dnes svatořečená Anežka a sv. Vojtěch, jehož socha nebyla ještě instalována ani při neokázalém odhalení monumentu roku 1914. Dokončení celého svého velkolepého díla se Josef Václav Myslbek nedočkal, jelikož zemřel 2. června 1922 a pohřben byl na vyšehradském Slavíně. Poslední socha sv. Vojtěcha byla osazena až dva roky po jeho smrti.

Je pravděpodobné, že jezdecký sv. Václav v životní velikosti byl odlit před originálem, který dominuje Václavskému náměstí v Praze. Můžeme tedy uvažovat o době po roce 1904, kdy byl dokončen definitivní model. Marian Rombald, synovec Václava Ferdinanda, získal pro rodový zámek v Odlochovicích skvostný bronzový odlitek poslední Myslbekovi verze jezdecké sochy sv. Václava. Proroctví Václava Ferdinanda Rombalda se v Praze vyplnilo až roku 1924, a to bylo téhož roku, kdy jeho synovec zemřel. Netušíme, zdali a jak dalece plnil odkaz svého předka tím, že bronzový odlitek modelu sochy sv. Václav alespoň na krátký čas umístil v Odlochovicích. Rodový statek i se zámkem byl prodán. Nová galerie získala odlitek jezdecké sochy sv. Václava v životní velikosti roku 1923 a vystavila ho v prostorách, kde Myslbek svůj model zhotovil. V roce 1943 získala vzácná plastika nové místo v zámeckém parku na Zbraslavi, kde našla útočiště do roku 2009. Následně byla po sedm let v zahradě Anežského kláštera v Praze, aby se znovu vrátila do parku ve Zbraslavi a zde bylo Myslbekovo dílo od září 2016 díky majitelům zámku znovu zpřístupněno veřejnosti. Přání, které bylo v roce 1866 jakýmsi proroctvím, se vyplnilo díky mimořádnému úsilí, ale zvláště schopnostem Josefa Václava Myslbeka, od jehož úmrtí uplynulo letos v červnu sto let.

Připomínáme si tuto mimořádnou uměleckou osobnost jeho mistrovským dílem, které vévodí Václavskému náměstí v Praze a stalo se místem, kde se psaly české dějiny již od roku narození mistra Myslbeka v roce 1848.