[Ottův slovník naučný (1888-1908), svazek XVI, str. 376]
Louňovice pod Blaníkem, městečko nad Blanicí, hejtmanství Benešov, okres Vlašim; 112 domů, 789 obyvatel (1890), far. kostel Nanebevzetí P. Marie ze XVII. století, 4tř. škola, pošta, pozoruhodná sýpka pro svou výstavnost a několik výročních trhů. Deskový statek (930,63 ha) se zámkem, dvorem a pivovarem jest majetkem arcibiskupství pražského. Opodál ovčín Březina, dvůr Olešná a Podlouňovický mlýn. Na Malém Blaníku zbytky bývalé kaple sv. Máří Magdaleny, při níž bývala poustevna. Na blízku vypíná se Velký Blaník. Kolem roku 1149 vystavěl zde kněz Jindřich, řeholník a lékař, muž učený, bezpochyby z Porýní, klášter, do něhož uvedl praemonstratky z kláštera donewaldského (arcibiskupství rýnské). Časem získal klášter značnějšího jmění, vystavěl v klášteře kostel sv. Máří a před branou klášterní kostel sv. Václava na místě kostela nynějšího, jenž spravován kanovníky kláštera želivského, kteří sem dosazovali opaty. Roku 1420 dobyli Táborité kláštera a vypálili jej. Král Sigmund zastavil klášterství louňovické Janovi z Chotěnic. Později opanovala celé klášterství obec táborská, jíž roku 1547 zabráno a prodáno Janovi z Pernšteina, jenž je po roce prodal Krištofovi Skuherskému ze Skuhrova. Po smrti jeho dědil Louňovice s vesnicemi a pusté klášterství syn Oldřich a vystavěl tu tvrz. Po vymření rodu tohoto po meči držela Louňovice Ludmila Magd., provd. za Karla Adama z Říčan. Tento dědil po manžel. smrti Louňovice, jež odkázal po své smrti (†1672) arcibiskupství pražskému. Zaniklá fara (1623) obnovena od Říčanských roku 1669. Kdy Louňovice na městečko povýšeny a erbem nadány, neznámo. Erb. měst.: v modrém štítě spatřuje se u zpodu zelený důl, z něhož vyrostl strom lípa; před ní kráčí medvěd; v pravo v rohu štítek rodu Skuhrovských, červený, se stříbrným pruhem příčným. Louňovice jsou rodiště hudebního skladatele Jana D. Zelenky. (Srovnej A. Sedláček, Paměti kláštera v Louňovicích, „Výroč. zpráva vyššího reál. gymnasia v Táboře na r. 1891“.)
