|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
|
Blaník v Ottově slovníku naučném: [1888-1908, svazek IV., str. 140] Blaník, pověstný vrch u Louňovic v okrese vlašimském, nad řekou Blanicí, dělí se na Velký Blaník (638 m) a Malý Blaník (564 m), někdy Vysoký a Nízký zvané, oba porostlé pěkným lesem listnatým a jehličnatým. Patříval s okolím panovníkům českým ještě v XV. století. Na Velkém Blaníku stával dřevěný hrad, ohrazený silnými náspy a valy kamennými. Král Václav IV. postoupil jej strýci svému Prokopovi, a když roku 1402 byl ve Vídni uvězněn, zajal Sigmund Prokopa jako přívržence jeho, přitáhl s ním před Blaník, dal ho na taras přivázati a k němu stříleti, až mu Blaník vydán byl. Roku 1407 chodil tam lid, naveden jakýmsi mužem, chtě zázraky viděti; avšak arcibiskup Zbyněk z Hasenburka upozorněn M. J. Husem to zamezil. Statky u Blaníku dány jsou klášteru louňovskému; po jeho zrušení toku 1420 drželi je s Blaníkem Táboři, od roku 1547 Jan z Pernštejna, v letech 1548-1652 rod rytířů Skuhrovských ze Skuhrova; nástupce jejich Karel Adam Lev z Říčan odkázal je roku 1672 arcibiskupství pražskému. - Bývalý knížecí, potom královský hrad časem zanikl, a zachovaly se jen mohutné valy kamenné; ale o vrchu zachovala se národní pověst, že tam dřímají blaničtí rytíři se svatým Václavem, dle jiné pověsti se Zdeňkem Zásmuckým, čekající doby, ... přečíst celé |
|
| ||