František Teplý: Mladá Vožice

[Ottův slovník naučný (1888-1908), svazek XXVI, str. 990]

Vožice Mladá, okresní město v hejtmanství táborském s 296 domy, 1842 obyvateli, 2 n., obíhá půlkruhem „Hrad“ nad městem ležící, jenž byl kdysi sídlem královského úředníka, nyní kaple Nanebevzetí P. Marie. Předměstí: Podhradí (po staru Hradčany), Za rybníkem, na Pondělce. Na náměstí je děkanský chrám, na jehož hlavním oltáři nachází se krásný Brandlův obraz „Sv. František v rozmluvě s Kristem na kříži“. Svatyni vystavěl r. 1581-82 písař zemský rytíř Michal Španovský. Při kostele stávala ve století XVI. až XVII. stará solnice, později městská radnice, nyní na věž upravená. Z budov vynikají: obecná a měšťanská škola, děkanství (postaveno roku 1666), nová radnice, c. k. soud, na Pondělce starožitný „zámeček“ , alodní dům, svěřenský zámek, stavba obsáhlá s parkem. V zámku kaple, knihovna, v sále předků obrazárna. Na straně severní při silnici veliký špýchar, nad ním hřbitovní kostelík sv. Mikuláše. Pro svou romantickou polohu, nedalekou oboru, v níž zříceniny hradu Kraví Hory (nebo Schelmberg), rozkošnou vyhlídku s hradní hlásky k Blaníku a na horstvo miličínské, Vožice stává se oblíbeným letním sídlem Pražanů. Město děkuje za svůj původ horníkům ze Staré Vožice, nyní vsi asi 3 hod. směrem k Táboru, kdež od nepamětných dob dolovalo se na stříbro. Pro ochranu i správu dolů těchto i okolních bylo třeba ústředí, i postavil je panovník na příkrém lesnatém návrší, jež před tím ožehli, a novému hradu řekli po Staré – Mladá Vožice (Ožice). Osada obchodem živá uvádí se jmenovitě roku 1318, hrad jakožto statek komory královské o něco později. V letech 1390-95 držel jej v zástavě Purkart Strnad z Janovic, po něm do roku 1403 Sigmund Huler z Orlíka, potom roku 1403 Ondřej a Mikuláš z Prahy též z Vožice řečený. Roku 1412 zapsal Vožici král Václav Anselmovi z Ronova a synům jeho. Z nich držel zboží Materna, jenž se psal z Vožice. Roku 1420 obsadil hrad mincmistr Mikeš Divůček z Jemnišť. Městečko obehnal „plaňkami“ - odtud slula nějaký čas Vožice Plaňková. 5. dubna přikvapil v noci na Divůčka z nedalekého Hradiště Žižka, jenž napřed městečko, za 8 dní také hrad dobyl. Materna za pomoci císaře Sigmunda hrad znovu upevnil, škodil přívržencům Táborských. Proto roku 1425 na podzim Jan Hvězda z Vicemilic řečený Bzdinka po pět neděl u Vožice ležel. Táboři získali hradu vzdáním se pana Materny za cenu života Bzdinkova, jenž při útoku smrtelně postřelen brzy potom umřel. Vítězi hrad zbořili. Vožické panství potom držel Čeněk z Klinšteina, Mikuláš z Čestic, Oldřich z Kralovic, Mikuláš z Lípy, až kolem roku 1450 usadil se zde rod Trčků z Lípy. První Mikuláš umřel roku 1450. Syn jeho Burjan měl Vožici ještě roku 1470, leč už tenkráte jmenuje se pánem tohoto zboží Mikuláš z Lípy na Vlašimi. Roku 1548 synové nebožce Jana Trčky prodali vožické dědictví Janu Voračickému z Paběnic, muži bohatému. Z pěti synů usadil se na Vožici Václav (1. manž. Anna ze Žďáru, 2. manž. Johanka z Prostého). Měl osm synů: Jana, Bedřicha, Paběna (Fabiana), Kryštofa, Adama, Viléma, Mikuláše, Jáchyma. Václav Voračický osvědčil se velikým dobrodincem lidu i chrámu sv. Martina, kdež pod mramorovým náhrobníkem také odpočívá (†1565). Nejstarší syn jeho Karel Jan hospodařil napřed nedílně s bratry, potom, když let dospěli, přijal úřad nejvyššího berníka v království. Aby mohl bratry vyplatiti, proti náhradě zástavní summy postoupil panství vožické královské komoře, od níž roku 1579 dědičně zakoupil je Michal Španovský z Lisova na Pacově. Španovský (†1601) přivedl do pořádku celé zboží. Obdařil výsadami (roku 1581) městečko, v letech 1591 až 1595 cechy. Syn jeho Jáchym prodal panství roku 1603 baronu Bernardovi z Fünfkirchenu, kterému roku 1621 zabaveno k ruce Baltazara de Marradas. Marradas je popustil roku 1629 Veronice Přehořovské, rozené Častolarové z Dlouhé vsi na Měšicích. Manžel její Jan Šťastný a syn obou Kryštof Karel Přehořovský vládli moudře. Zejména Krištof, jenž o městečko pečoval „jako otec o děti“. Na místě hradu postavil roku 1646 ozdobnou kapli. Z rodinných příčin prodal roku 1678 Vožici Františku Ferd. hraběti z Kuenburka, kanovníku salcpurskému, po roku 1710 arcibiskupu pražskému. Nový držitel, přikoupiv mnoho okolních statků, zřídil z nich podle majestátu cis. Leopolda z 20. října 1683 svěřenské panství pro rodinu svého bratra Jana Josefa. Arcibiskup přetrvav bratra (†1726), spravoval fideikommiss za nezletilého synovce Františka Josefa až do své smrti (†1731). Z Kuenburků Josef Arnošt založil linii nazývanou tovačovskou – vožická má v držení posud zdejší fideikommiss čítající 36989 ha. Nynější držitel Vincenc hrabě Kuenburg, c. k. major v. v. - Srovnej Aug. Sedláček: Minulost města Mladá Vožice v Táborsku (1870). Fr. Teplý.

Erb města: v modrém poli na zeleném trávníku spatřuje se stříbrná věž se stínkami, okny, cihlovou střechou a zlatými makovicemi; na pravo od věže červený štítek se znakem ryt. Španovských, v levo stříbrný štítek s českým lvem.

Okresní soud mladovožický má 267,94 km², 2978 domů, 13.475 obyvatel, 5 n.; z 18.483 přitom. obyvatel 17.944 katolíků, 11 evangelíků, 513 židů, 15 jiného vyznání; 8970 mužů, 9513 žen (1900).