[Ottův slovník naučný (1888-1908), svazek XXVI, str. 984-985]
Votice, Otice, úhledné město v Čechách, 486 m n.m. a při žel. dr. Praha-Tábor, v hejtmanství sedlčanském, má 259 domů, 2205 obyvatel (1900), farní kostel z XVIII. století (ve XIV. století farní), roku 1627 založený klášter františkánský s knihovnou a kostelem, synagogu, 7třídní školu obecnou, 3třídní měšťanskou, průmyslovou pokračovací, lékárnu, okresní soud, finanční stráž, četnickou stanici, poštu, telegraf, městskou spořitelnu, občanskou a okresní hospodářskou záložnu, pivovar, lihovar, výrobu likérů,lihových nápojů, octa a konserv, mlýn, strojírenské zámečnictví, výrobu hospodářských strojů, vápenici, obchod s peřím, týdenní a výroční trhy a stranou poplužní dvůr Javor. Starý zámek votický rozprostírá se po jižní straně hlav. kostela, byla to budova rozsáhlá, která roku 1716 požárem zničena. Stará votická tvrz, po níž zbyly části zdi, stávala východně od zámku . Erb městský: v červeném štítě dvě čtverhranné věže na zeleném trávníku; mezi nimi zlatý štítek s modrým trámcem, za ním pak spatřuje se sv. Václav se stříbrnou korouhví. - Votice od dávných dob až do poloviny XVI. století byly v držení rytířů Otických z Otic. První připomíná se Aleš z Otic, který roku 1359 dovoluje votickému faráři Martinovi vyměniti si faru s farářem trnovským Radslavem. Na přechodu ze století XIV. do XV. připomínají se bratří Jan starší Raček (zvaný z Javora) a Jan mladší z Otic, kteří roku 1398 rozmnožili příjmy votického faráře a roku 1405 založili v tamním kostele oltáře sv. Bartoloměje a sv. Markéty. Roku 1437 jmenuje se Chval z Otic zvaný též z Leštiny, syn Račka z Otic, který toho roku postoupil Votice Janovi a Vackovi z Otic. Páni z Otic a za jejich příkladem i poddaní osadníci záhy přilnuli k husitství. Faráře katolického vystřídal kněz pod obojí, který však později nucen byl ustoupiti Mikulášencům, ke kteréžto sektě obyvatelé votičtí se přidali. Sekta tato, požívajíc ochrany tamních pánů, udržela se ve Voticích až do katolické protireformace. Poslední člen rytířů z Otic, Petr Burjan dal roku 1542 do nových desek zemských vložiti tyto statky: Votice, tvrz s poplužním dvorem a městečkem, v Javoru dvůr, vesnice Čeňovice, Petrovice, Jestřebice, Mrvice, Kaliště, Visnov, díly pak ve vsích: Lhotce, Lysé, Košovicích, Radotíně, Sledovicích, Hoděticích, Nosákově, a podací kostelní ve Voticích. Po smrti zmíněného pána dědil po něm Krištof Skuhrovský ze Skuhrova. Tento obdařil roku 1556 městečko Votice právem, aby každý mohl pro případ smrti volně pořizovati, obci pak samé aby připadaly odúmrtí. V rodě pánů ze Skuhrova Votice zůstaly až do roku 1574, kdy Oldřich Skuhrovský ze Skuhrova prodal je Janovi ze Šternberka na Konopišti za 1700 kop grošů pražských. Po tomto dědil Votice Štěpán Jiří ze Šternberka, který je prodal roku 1600 Johance Hrzanové ze Sulevic na Vidími. Již však po čtyřech letech koupila Votice Eva Radimská ze Slavkova, která odkázala své statky: Votice, Milčín, Neustupov a Vlčkovice svým vnukům Kašparovi, Zdeňkovi a Oldřichovi ze Sulevic, ustanovivši jim za poručníka svého chotě Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Tento však brzy po její smrti (†1618) prodal Votice svému příbuznému Pavlovi Osterskému Kaplířovi ze Sulevic. Po přemožení však českého povstání roku 1620 Votice byly zabaveny a prodány panu Sezimovi z Vrtby. V rodě pánů z Vrtby zůstaly Votice až do roku 1807, kdy odkazem Františka hr. z Vrtby Votice dostaly se s jinými ještě statky v držení hrabat Vratislavů z Mitrovic. - Okresní soud votický má 240,28 km2, 2539 domů, 18.588 obyvatel českých, 19 německých; z 18.611 přítomných obyvatel: 18.097 katolíků, 12 evangelíků, 500 židů, 2 jinověrce, 9133 mužů, 9478 žen (1900).
