Rázné osobní jméno Neustup, po němž toto místo pojmenování zdědilo, zaznívá k nám z šedé dávnověkosti. Vladyka Neustup (čili Neostup) podepsal za svědka listinu, danou roku 1185, jíž vévoda český Bedřich potvrzuje i rozmnožuje zboží řádu sv. Jana Jerusalemského. Jiný rytíř Neustup podepsal jako svědek rozličné listiny v rocích 1205, 1218 a 1226 od krále Přemysla Otakara II.
str. 67
vyhotovené. 1) Mimo jméno nejsou nám zevrubnější poměry uvedených zde zemanů povědomy. Do těch asi dob sahá založení chrámu Neustupovského, jakž to z jeho slohu románského poznati lze. V listinách objevuje se roku 1350 mezi farními v dekanátu Štěpanovském, roku 1384 odvedl 34 grošů desátku králi, 2) což na hojné nadání ukazuje.
V čase rozbrojův husitských seděl na Neustupově rytíř Unka z Neustupova, muž to, který sobě svou mírností, zvláště ohledem náboženského smýšlení, a opatrností v tomto vášněmi pobouřeném věku všeobecné získal vážnosti a důvěry, za kterouž příčinou od krále Sigmunda po jeho uvedení do království Českého na sněmu dne 26. ledna 1437 za kmeta soudu zemského zvolen byl. 3) Rod rytířů z Neustupova zmizel brzy z řady šlechtictva domácího.
Desky zemské připomínají následující držitele Neustupova. Začátkem šestnáctého věku vládli dva bratří Kuneš a Václav Radimští ze Slavkova tímto statkem nedílně a společně. Každý z nich zůstavil syna. Roku 1520 Jan starší Radimský ze Slavkova, syn někdy Kuneše Radimského ze Slavkova a Jan mladší Radimský ze Slavkova, syn někdy Václava Radimského, strýc (bratranec) nadepsaného, o statek jejich otcovský i strýcovský, kteří jsou otcové jejich, a oni po nich až dosavad spolu v nedílu měli, takový jsou rozdíl mezi sebou učinili: Jan starší pojal za díl v Neustupově tvrz, dvůr poplužný, ves celou, vsi Bořetice, Podlesí a Záhoří s kostelním podacím v Neustupově, Oldřichovci a Újezdě. Janu mladšímu připadla tvrz v Radimi (blíže Plaňan) s příslušenstvím. 4) Jan starší Radimský čili, jak se také psával, Neustupovský ze Slavkova, vykročil ze světa roku 1540; zůstalá po něm vdova a poručnice dětí i statku Kateřina Skronská vložila roku 1542 v obnovené desky zemské dědictví po něm jmenovitě: „Neustupov, tvrz
1) Regesta Boh. I. 174, 182, 224, 278, 327. 2) Palackého Dějiny: I. 2., str. 374 a Balbini Miscel. Bohem.: lib. V. pag. 17. 3) Palackého Dějiny: díl III. 2. str. 372. 4) Dsky zemské: Kvat. 2. L. 14.
str. 68
i ves, vsi Záhoří, Podlesí, Zálesí, Bořetice, Vořikovec a díly v Dublovicích, Oldřichovci a Újezdě, s podacím kostelním v Neustupově, Oldřichovci a Újezdě." 1) Rytíř Kuneš Vidlák Radimský ze Slavkova, syn a dědic po Janovi, vyhotovil roku 1563 v pátek po sv. Vítu závěť, jímž své zděděné statky Neustupov a Zvěstov manželce své Alžbětě, rozené Malovce z Malovic, k doživotnímu užívání odkázal, a ji spolu s vladykami Gabrielem Klenovským ze Ptení na Vlašimi, Petrem Boubínským z Újezda na Dubu a Bernardem Hodějovským z Hodějova na Chotěticích, poručnicí nad dítkami ustanovil. 2) Alžběta Radimská z Malovic provdala se podruhé za rytíře Petra Kaplíře ze Sulevic na Brodcích, který s ní na Neustupově seděl, roku 1569 na sněmu v Praze spolu se svým sousedem, panem Vilémem z Talmberka na Jankově, k porovnání a uspořádání práv městských, tento ze stavu panského, onen z rytířského, oba z kraje Kouřimského, vyvolen byl; konečně roku 1576 zemřel a v kostele Neustupovském pohřben byl. Synům po něm zůstaveným Albrechtovi Zdeňkovi a Vojtěchovi Václavovi bratřím Kaplířům ze Sulevic odstoupila matka roku 1587 statek Brodský jim připadlý. Z prvního manželstva paní Alžběty, rozené z Malovic, zůstaly dvě dcery, Eva a Anna Kunka, sestry Radimské ze Slavkova, ježto se obě později do rodu Kaplířův vdaly. Starší z nich, Eva, podala ruku rytíři Kašparovi Kaplířovi ze Sulevic, a matka postoupila jí roku 1586 pro pohodlí a snadnější vychování tvrz a statek Zvěstov s příslušenstvím. 3) Po matčině smrti připadl Evě také statek Neustupovský. Paní Eva Kaplířova ze Slavkova, odprodavši Zvěstov, přikoupila roku 1600 od pana Petra Voka z Rožmberka statek Milčín, 4) roku 1604 Votice a Vlčkovice a vládla šťastně nad těmito statky s manželem Kašparem Kaplířem, jemuž byla syna Albrechta porodila, po mnohá léta. Albrecht Kaplíř ze Sulevic předešel rodiče smrtí; zemřelť co císařský rada a nejvyšší nad tisíci koňmi 6. srpna 1616,
1) Tamže: Kvat. 250. X. 15. 2) Tamže: Kvat. 14. N 15. 3) Tamže: Kvat. 68. F. 15, 16. 4) Tamže: Kvat. 175. B. 2.
str. 69
zůstaviv vdovu Magdalenu Kaplířovu, rozenou z Údrčí, a nezletilé syny Kašpara, Zdeňka a Oldřicha, jímž babička, Eva Kaplířova ze Slavkova, závětem dne 7. prosince 1616 vyhotoveným, statky své odkázala, vymínivši požívání do smrti manželu Kašparovi Kaplíři. 1) Znám jest smutný konec života tohoto rytíře, který skonal na popravišti 21. června 1621; tělo bezhlavé přivezeno do Neustupova a zde pochováno. Statek Votice byl prodal Pavlovi Osterskému Kaplířovi, ohledem 15.000 kop gr. míšenských, které měl na statcích pojištěné; statky Milčín, Neustupov, Lhota Jeníčkova a Vlčkovice, ačkoliv náležely nezletilým jeho vnukům, propadly předc královskému fisku. Kašpar Zdeněk a Oldřich Kaplířové ze Sulevic, byvše ve víře katolické vychováni, zůstali věrni domu Rakouskému, jemuž mnoho důležitých a platných služeb prokázali.
Statky Neustupov, Vlčkovice a Milčín postoupeny jsou od královského fisku Martinovi Huertovi. 2) Pověstný dobrodruh, cizozemec Martin Huerta, jemuž souvěcí vytýkají, že z krejčího stal se téměř milionářem, udělav za náklady válečné, jež byl jednak na pluk svůj učinil, kterýž však usoužený lid městský i selský vyživiti musil, jednak prý knížeti z Lichtenšteina v hotovosti půjčil, obdržel na splacení dluhů těch i jiných statků, stavům odpořilým pobraných. Mimo jiné získal r. 1628 Velhartice, Mokrosuky a Nemilkov, povýšen majestátem dne 20. listopadu 1628 daným do stavu panského, tak aby se svobodným pánem z Velhartic psáti mohl. Huerta jest známý zvláště svým surovým, neslušným spůsobem, jímž obyvatelstvo nekatolické k přihlášení k víře katolické násilně nutil. Huerta oženiv se s ovdovělou vévodkyní Multanskou, jejíž jedinou dceru Marii přijal za vlastní, usadil se na hradě Velhartickém; v pozdějších letech (1633) churavě po delší čas a vyhledávaje klidu, zdržoval se i na zámku Neustupovském. Don Martin Huerta, svobodný pán z Velhartic, J. M. Císařské nejvyšší váleční rada, na Velharticích, Mokrosukách, Milčíně, Neustupově a Vlčkovicích, pořídil dne 15. února 1635
1) Tamže: Kvat. 139. E. 26. 2) Riegger's Statistik 9. 55.
str. 70
o statku svém, zůstaviv všechen nevlastní dceři Marii Anně! 1) Po smrti byl dle vlastního přání v kostele hyberňáckém v Praze před oltářem od něho zřízeným pochován. Marie Anna, vojvodovna Multanská, provdala se za Jindřicha Purkraběte z Donína, jemuž zděděné statky věnem přinesla a po jeho smrti (zemřel 27. února 1651 a pochován v kostele Týnském v Praze) za svobodného pána z Farnsbachu, zadlužila je však v té míře, že ve veřejné dražbě prodány býti musily, tak že i zde průchod mělo staročeské přísloví: „že dědic statku nespravedlivého nezdědí". Spustošený válkami statek Neustupovský měnil na to rychlým sledem vrchnosť svou: Roku 1654 koupil jej hrabě František Euseb z Pöttingu, r. 1681 Karel Arnošt svobodný pán z Bissingen; roku 1608 rytíř František Dohalský z Dohalic; roku 1612 Václav Dohalský z Dohalic; roku 1716 rytíř Václav Wideršperger z Widršperku; roku 1726 Josef Antonín z Gastheimu; roku 1751 Jan Caretto hrabě z Milesimo, r. 1757 jeho dcera Antonie, provdaná Tejřovská z Einsidle; r. 1761 Jan Václav, svobodný pán z Wasmuthu; r. 1772 Marie Anna Ubelli z Siegburka; r. 1784 Antonín Hakl, Pražský měšťan; r. 1794 Josef z Fliegelsfeldu; r. 1795 slečna Marie Anna z Storchimfeldu; r. 1798 hrabě Emanuel z Waldšteina; r. 1802 Josef Bubeník a Jan Walter. Roku 1809 koupil Neustupov Antonín Rombald, měšťan Pražský, který nejdéle mezi všemi známými držiteli statku na Neustupově panoval, zemřel roku 1860.
1. Neustupov, starožitný městys 1¼ hod. od Votic na silnici odtud k Vožici vedoucí, čítá 745 obyvatelů, 149 žáků v 94 domech, oprávněné k držení čtyř výročních trhů; stranou samoty: Ovčín, Lucký mlýn pod rybníkem, Pačalka.
a) Farní chrám Nanebevzetí P. Marie založen jest původně v slohu románském, což na stařožitnosť jeho (pochází aspoň z 13. století) ukazuje. Presbyterium dochovalo se nám v původní podobě, tvoříc polookrouhlou na spůsob konchy klenutou apsidu, jakýmiž se chrámy románské od pozdějších gotických rozeznávají; loď kostelní, zvláště otvory oken, pozbyla obnovou roku
1) Dsky zemské: Kvat. 146. C. 17.
str. 71
1690 starožitného rázu, ačkoliv není pochybnosti, že zdi lodní tak staré jsou jako apsis. Zvláštní historické zajímavosti dodává kostelu Neustupovskému osmero náhrobníků, dílem v podlaze, dílem ve zdech zasazených s nápisy a šlechtickými znaky i podobiznami zemřelých osob. Potud čitedlné nápisy jsou tyto:
„Leta 1616 w čžtwrtek pržed sw. Wawržincem vsnul w Panu vrozeny a statečžny Rytirž pan Albrecht Kaplirž ze Sulewicz na Kolčzy, slaw. a swaty pamieti Rudolfa cysarze Ržimskeho Rada a neywissy nad 1000 konj, Syn vrozeneho Rytirže pana Kasspara Kaplirže ze Sulewicz geho C. M. rady a purkhrabiho krage Hradeckyho tuto pochowan weseleho wzkržissenj očžekawa. Leta 1618 27. dne martii, to gest tržeti den po družebne nedieli wsnula w panu wrozena pani Ewa Kapliržowa ze Slawkowa posledni toho rodu, wlastni mati tehož Albrechta Kaplirže, manželka tehož wrozeneho a statečžneho Rytirže pana Kaplirže ze Sulewic na Neustupowie, Milčžinie a Woticych, Geho Mil. Cysarže Ržim. rady.“ - „Leta Panie 1576 dne ... miesyce Břžezna vmržel gest vrozeny a statečžny Rytirž pan Petr Kaplirž ze Sulewicz na Neustupowie a Brodcych.“ - „L. P. 15... dne ... miesyce ... vmržela vrozena panj Alžbieta Kapliržowa z Malovičz na Neustupowie a Brodcych manželka geho, a obauch tiela gich w tomto sklipku sau pochowana očžekawagicz radostneho z mrtwych wzkržissenj. Amen.“
b) Fara. Kostel Neustupovský býval až do roku 1624 faráři nekatolickými spravován, jemuž tehdejší patroni byli nakloněni; na to zůstal pro nedostatek katolického duchovenstva neobsazen, jsa okolními faráři obsluhován; roku 1710 nabyl opět vlastního správce duchovního. Nynější farář: důst. p. P. Jan Tischer.
c) Škola o 3 třídách s 396 žáky.
d) Zámek, mnohověké sídlo pánů Neustupovských, jest stavba rozsáhlá, dvoujpatrová, průčelím k východu obrácená, po pravém boku vybíhá v přímém úhlu poboční křídlo, obsahuje mnoho pohodlných panských pokojů. Zdi obou křídel jsou hladce ovrženy a nemají stavitelských zvláštností a ozdob. Při zámku pivovár, dvůr poplužní, ovčín, lihopalna, myslivna a j.
str. 72
2. Vrchy, víska ¼ hod. s 33 obyv., 1 žák, v 5 dom.
3. Otradovice bílé, ves 1 hod., 225 obyv., 52 žáků, 30 domů, dvůr poplužní, při němž stávala tvrz rytířů „z Otradovic", od níž se pouze příkopy zachovaly. Rytíři z Otradovic zvali se dle znaku svého (zlatého škopku) Škopkové z Otradovic, a kmen jejich dle sídel Bílých a Červených Otradovic na dvě větve byl rozdělen. Připomíná se z nich k roku 1361 Melchior, 1370 Mikuláš, 1373 Herbor z Otradovic. Oldřich z Otradovic byl 1440 přítomen sněmu v Čáslavi, pomáhal 1448 při dobývání Prahy. Roku 1534 Jiří Škopek z bílých Otradovic. Rod tento držel hrad Pecku. Ještě 1710 byl František Hubert, rytíř z Bílých Otradovic, farářem v Katovicích. Sem náležejí samoty: Lhotka, 2 čísla, někdy ves, Světlá, 7 čísel, Žandkovka, 4 čísla.
4. Bořetice, ves ¼ hod., 83 obyv., 24 žáků, 14 čísel, mlýn a dvůr poplužní: Nové Dvory, někdy samostatný statek. Roku 1708 koupil od dědiců Magdaleny, ovdovělé Čabelické ze Soutic, Nové Dvory Pavel František Tejřovský z Einsidle, později spojeny jsou s Neustupovem.
5. Hojšín, samota o 4 číslech, 3 žáky, mlýn. R. 1543 Ondřej z Hojšína koupil od Arnošta Vitanovského z Vlčkovic dvůr v Chlistově.
6. Vlčkovice, velkostatek, ves na návrší, 264 obyv., 27 domů, 38 žáků. Zámek, přetvořen ze staré tvrze, od níž se příkopy spatřují, jednopatrové stavení, od hlavního dílu vybíhají k jihu přímouhelně dvě krátká křídla; nalézá se v něm kaple přátelstva Ježíšova. — Tvrz byla rodinným sídlem rytířů z Vlčkovic, kteří užívali za znak zlatého pluhu. Roku 1385 Mikuláš z Vlčkovic prodal pozemek kostelu v Neustupově; k r. 1418 Přibyslav z Vlčkovic připomíná se; 1444 Jan z Vlčkovic na Vlčkovicích podepsal jako svědek listinu, týkající se města Vlašimi. Té doby vešla rodina v držení tvrze Vitanovské a rozvětvila se na linie Vitanovských a Vlčkovských z Vlčkovic. Z těchto se dále připomíná r. 1534 Jan z Vlčkovic na Vlčkovicích; 1549 Mikuláš Vlčkovský z Vlčkovic na Vlčkovicích. Roku 1589 Jiří Vlčkovský z Vlčkovic dávné sídlo rodu svého „tvrz Vlčkovice, díly v Slavíně, bílých Otradovicích a dvůr v Nosákově prodal
str. 73
rytíři Karlovi Pfeferkornovi z Ottopachu. 1) Krátce nato spojeny jsou Vlčkovice s Neustupovem. Roku 1630 odkoupil je Jan z Talmberka na Jankově, a ten je odkázal před smrtí († 1663) Janovi Maxmiliánovi z Talmberka na Smilkově, od něhož přešly koupí (1687) Ferdinandovi, hraběti z Kühnburka, a roku 1702 týmž spůsobem Pavlovi Františkovi Tejřovskému, svobodnému pánu z Einsidle; načež je získal Jan Caretto, hrabě z Millesimo, po něm dědictvím (1757) dcera Antonie, provdaná za Jana Michaela Tejřovského z Einsidle, který co pán na Neustupově, Vlčkovicích a Bořeticich roku 1759, jsa posledním údem starožitného rodu, zemřel. Vlčkovice koupil hrabě Josef z Pöttingu; a roku 1779 ve veřejné dražbě Dismas, svob. pán Šenovec z Ungerswerthu, který je po třiceti letech (1809) Janovi sv. pánu z Milachu prodal. Roku 1832 byl statek od soudu tabulárního věřiteli Fridrichovi hraběti z Pourtales přiřknut, a od téhož (1841) Janovi hraběti z Trautmannsdorfu prodán. Po tom držel jej rytíř František z Leonu; konečně roku 1857 koupil statek Vlčkovický Otto Chotek hrabě z Chotkova a Vojnína, pán na Ratmiřicích.
7. Broumovice, ves s 151 obyv., 13 žáků v 17 domech. Bývalo zde sídlo vladyk „z Brúmovic" zvaných; roku 1374, 1392 seděli na něm Mareš a Přech z Brúmovic, jimž náležela čásť podací kostelního v Šlapánově a Vrcholtovicích. Neví se, jak dlouho vladykové Broumovští z Broumova své původiště drželi; během 16. století až do počátku třicetileté války vládli na Broumovicích rytíři Drachovští z Drachova; jmenují se z nich: k roku 1534 Ctibor, Jiřík a Beneš Drachovští z Drachova; roku 1589 Beneš a Ctibor Drachovští z Drachova na Broumovicích; poslední byl Zdeslav Drachovský z Drachova na Broumovicích. Tvrz spálena a zničena při bitvě u Jankova roku 1645. — Stranou samoty: Bašta hospoda, mlýn a myslivna.
10. Kloboučníkov a Hory, samoty o 5 domech, 59 obyv., 6 žáků.
11. Sedlečko pod Neustupovem, ves s 54 obyvateli, 5 žáky v 8 domech, samostatný statek se zámkem, roku 1810 od JUDra Procházky vystaveným, který Sedlečko roku 1809 od statku Neustupovského odkoupil.
12. Chlistov, ves s 90 obyvateli v 13 domech, náležela k 2. čtvrti svobodnické.
