Ratmiřice náležely původně k zboží panenského kláštera v Louňovicích řádu premonstrátského; kostel náležel roku 1350 do dekanátu Štěpánovského, r. 1384 odvedl 10 grošů desátku královského. Podací jeho příslušelo
str. 89
proboštovi i konventu řečeného kláštera. Roku 1420 zničen byl klášter, a Ratmiřice se dostaly s veškerým zbožím v zástavu obci města Tábora, jíž náležely až do roku 1547. Rok na to (1548) koupil městu odňaté zboží rytíř Oldřich Skuhrovský ze Skuhrova; když po jeho smrti zůstalí synové o dědictví se dělili, dostaly se Ratměřice s Domašínem, Hrzínem, Znosimí a Lhotou Smilovi Skuhrovskému ze Skuhrova. Po jeho smrti koupil statek od zůstalých dědiců roku 1601 Jan Ostrovec z Královic na Vlašimi, načež Ratmiřice do roku 1665 s Vlašimí spojeny zůstaly. Toho roku dělili se Jan František a Rudolf, bratří z Talmberka, o své otcovské i strýcovské dědictví, a Ratmiřice byly přidány k dílu Jankovskému, který se dostal mladšímu z bratří Rudolfovi z Talmberka. Vesnice obsahovala původně 30 sedlských statkův a usedlostí, bitvou Jankovskou dne 6. března 1645 spálena a spustošena byla celá ves i s kostelem, tak že po tři léta,nikdo, se zde neusazoval, teprve později některé statky lidem obsazeny, vystaveny a vzdělány byly; dvoru panského zde nebylo. Rudolf z Talmberka založil v Ratmiřicích panský dvůr, k němuž bližší, příhodnější i úrodnější pozemky opuštěných statků připojil, nevyhýbaje se ani farním neb zádušním. Chtěje ty statky ode jha zádušního (tak zvaných železných krav) osvoboditi, složil přiměřený kapitál, jímž spustošený kostel byl opraven. Rudolf z Talmberka prodal roku 1702 panství Jankovské Janovi Antonínovi Kořenskému z Terešova, který dne 14. ledna 1706 v stav hraběcí povýšen byl, načež v Ratmiřicích nový zámek vystavěti dal, do něhož sídlo vrchnostenské z Jankova přeloženo bylo. Týž byl český dvorní rada a dědičný korouhevník v království českém stavu panského. Synové jeho Václav, František, Karel a Rudolf prodali r. 1719 zděděné panství Ratmiřicko-Jankovské (jmenovitě „zámky Jankov i Ratmiřice s nábytkem") Jiřímu Vojickému z Nové vsi. 1) Od toho přešlo roku 1720 paní Teresii Eleonoře, ovdovělé Ubelli z Siegburku, rozené z Řičan, která se po druhé za Františka Arnošta, svobodného
1) Dsky zemské : Kvat. 495. D. 19
str. 90
pána Tunkla z Aschenbrunnu, provdala, a roku 1744 panství Václavovi Ignácovi hraběti Dejmovi ze Stříteže na Červeném Záhoří prodala. 1) Po jeho brzké smrti dáno panství pro dluhy ve veřejnou dražbu, i koupeno roku 1751 od Františka Karla, svobodného pána ze Sternhalu. 2) František Xaver ze Sternthalu odkázal panství kšaftem neteři Marii Teresii ze Sternthalu; tato provdala se roku 1770 za Karla, svobodného pána ze Sternthalu, a odkázala mu před smrtí 1786 své panství. Po smrti Karla ze Sternthalu připadlo panství rozličným dědicům, hraběnka Jindřiška Chotkova skoupila ponenáhlu (od roku 1822 do 1838) jejich podíly 3) a nechala panství synovi Ottovi hraběti Chotkovi z Chotkova a Vojnína, nynějšímu držiteli panství Ratměřického.
1. Ratmiřice, ves na mírně táhlém návrší pod vrchem Hory zvaným, 395 katol., 71 žáků, 12 židů v 37 domech.
a) Filiální chrám sv. Havla býval původně farním, do roku 1624 obsluhován faráři podobojími, dostal se pod správu farářů Vlašimských; od roku 1665 jest filiálním Jankovského. Každou třetí neděli, druhý svátek velikonoční, svatodušní a vánoční, konají se v něm farářem Jankovským služby boží. — Kostel vystaven původně v slohu gotickém, byl nynějším patronem, hrabětem Chotkem, v letech 1860 v témže slohu přiměřeně a krásně obnoven. Hřbitovní zdi jej obklopující, na nichž za bitvy Jankovské vojenská děla byla vystavena, shořeny, okolí v sady proměněno. Hlavní portál od západu do chrámu vedoucí s lomeným obloukem, pod nímž v typanu z pískovce vytesané krásné polovypuklé poprsí žehnajícího Spasitele; vše to činí milý dojem na kolem jdoucího. Také vnitřek jest slušný; obrazy oltářní, sv. Havla, Václava a Linharda představující, pocházejí od neznámých mistrů. V průčelí postavena štíhlá věž, kryta jehlancovou, plechem pobitou střechou, v níž visí dva zvony; větší z nich nápis:
„Leta 1612. Tento zwon gest slywan k ohlassowanj slowa božjho nakladem osady we ivsi Ratmieržicych
1) Tamže: Kvat. 581. F. 29. 2) Tamže: Kvat. 590. C. 3. 3) Dle Sommera.
str. 91
a za zprawy toho czasu p. Ssimona Sprincle, auržednjka na hradie Wlassym."
Dole dva znaky Jana Ostravce z Kralovic a manželky jeho Anny z Brukšteina.
b) Hraběcí zámek, roku 1706 od hraběte Kořenského založený, byl nynějším držitelem hrabětem Chotkem zvýšen, rozšířen a v každém ohledu zveleben, obsahuje krásné pohodlné pokoje; obklopen velkou ovocní i ozdobnou zahradou.
c) Svato-Anenská studně, dříve sv. Liboria zvaná, má hojitelný pramen.
Habrovka, nyní samota na pustém zámku, z jehož starých zdí prý kamene užito při stavbě zámku Ratměřického. Neví se však o něm nic historického. Když roku 1693 1. července Rudolf z Talmberka od svého panství Jankovského statek Postupický bratrovi Janovi Františkovi z Talmberka, biskupovi Královéhradeckému, prodával, pojat byl v této koupi i „Habrovka, zámek pustý a okolo něho krajiny tisíc loket délky a šířky.“
Stalo se to za tou příčinou, že pověsť šla, že prý na tom místě za bitvy Jankovské vojenská kasa zakopána byla. Výminka tato vypuštěna z kontraktu teprv při koupi roku 1751. 1)
2. Skrýšov, bývalé vladycké sídlo, nyní ves a dvůr poplužný,184 duší, 17 domů, 24 žáků.
3. Z okresu Vlašimského sem přifařena i přiškolena ves Hrzín, 124 duší, 13 domů, 14 žáků.
1) Pan biskup Talmberk byl vůbec dychtiv po pokladech. Mimo jiné dal sobě zvláštní úpis od bratří svých Jankovského a Ratajského vyhotoviti a do desk zemských vtěliti, jímž tito se zavázali, „poněvadž nejdůstojnější v Kristu otec Jan Fr. Krištof, z Boží milosti biskup Královéhradecký, bratr jejich, jim ve všech potřebách a důležitostech vždy upřímně a bratrsky pomáhá, aby kdykoliv a kdekoliv by se na jejich panstvích poklad nalezl, že jemu polovici toho pokladu darují." (Dsky zemské: Kvat. 468. C. 26.)
