Jiří Tywoniak: Torso náhrobního kamene z Prčice s jménem Krčín

[Jihočeský sborník historický, r. 26 (1957), str. 74-78]

V roce 1954 byl v rámci stavebních oprav farního kostela v Prčici (okres Sedlčany) upravován též jeho vnitřek. Přitom bylo rozhodnuto vyzvednout z podlahy také náhrobní kameny, aby byla zdůrazněna jejich památková hodnota a nebyly dále poškozovány ošlapováním nápisů a reliéfů. ¹) Náhrobky měly být proto postaveny v kostele u zdi. Šlo celkem o 12 náhrobních kamenů, jež byly zasazeny v podlaze takto: uprostřed lodi před stupněm pod vítězným obloukem 4 kusy (z nich 2 s čitelnými nápisy, datované r. 1758 a 1769, a 2 s nápisy nečitelnými), pod kůrem 8 kusů:

1. při severní straně kostela náhrobek Stibora Vrchotického, zemřelého r.1576,
2. vedle něho Aleny Vrchotické ze Stropčic z r. 1576,
3. v severozápadním rohu podlahy Zikmunda z Loutkova z r. 1538,
4. v protějším rohu Doroty Vrchotické z r. 1593,
5. - 8. s nápisy již otřelými, ale ještě s patrnými znaky Vrchotických. ²)

Při komisionálním jednání dne 10. září 1954, jehož se zúčastnili zástupci MNV a farního úřadu v Prčici, ONV v Sedlčanech, konservátor státní ochrany památek a dva místní lékaři, byla nejprve otevřena stará hrobka pod hlavním oltářem, načež započato se zvedáním náhrobních kamenů z podlahy. Toho dne byly odborným kameníkem vyzdviženy dva kameny pod kůrem, a to ležící mezi pilířem kůru a vchodem do věže. Pod náhrobním kamenem, který ležel blíže pilíře a je ozdoben znakem Vrchotických z Loutkova, nebyl zjištěn žádný pohřeb, jenom nános, sypký písek se sutí cihelnou i kamennou, s úlomky prejzových tašek a pod. Stejný výsledek,byl později konstatován pod všemi ostatními náhrobními kameny. Všude byly pozůstatky

¹) Podle komisionálního jednání na farním úřadě v Sedlci 25. 6. 1954.
²) Srv. A. N. Vlasák. Okres sedlecký v Táborsku. Nástin historicko-archaeologický. V Praze 1879, str. 95-96. A. Podlaha - E. Šittler, Soupis památek historických a uměleckých, III. polit. okres sedlčanský. V Praze 1898, str. 85. - 86.

str. 75

str. 76

již dříve, zřejmě při některé z předchozích oprav kostela a jeho podlahy, vyzdviženy a patrně pochovány na hřbitově.

Pod uvedeným prvním náhrobkem byly v popsané suti v hloubce asi 15 cm nalezeny kusy červeného mramoru, opatřené torsem nápisu. Pod sousedním náhrobkem (blíže vchodu do věže), který byl vyzdvižen rovněž ještě téhož dne, byl zjištěn pouze pískový násyp. Ani pod ostatními náhrobními kameny, které byly vyzdviženy v dalších dnech, nebyly již nalezeny žádné další kusy, jež by patřily k mramorovému torsu, odkrytému pod prvním náhrobkem.

Po sestavení zlomků jsem mohl konstatovat, že jde o torso silné desky z červeného mramoru (slivenecký?), rozměrů 36,5x50x11,5 cm, jež na líci obsahuje 5 neúplných řádků písmen. Z původní celé desky je zachována část při pravém svislém okraji. Celá deska byla lemována okrajovým pásem (šíře 9 cm), jenž byl hladce obroušen. Od vlastní nápisové plochy, jež vystupuje do popředí asi o 9 mm, je okraj oddělen hlubším rámováním (šíře 2 cm se svislými rýhami a hrubým tečkováním) a páskem širokým 3 cm. Torso, jež bylo při nálezu rozpadlé v dva hlavní kusy (horní a dolní) a několik menších, bylo později konservátorem Archeologického ústavu Zd. Fiedlerem odborně stmeleno a jeho tvar doplněn na kvádrový.

Písmo, gotická minuskula z počátku XVII. stol., je tesáno v řádcích o velikosti 4,5—4,6 cm, velká a dlouhá písmena měří asi 6,5 cm. Z písmen se zachovala jen tato:

1. řádka: spodní část tří svislých dříků, spodní část majuskulního písmene (snad R?), spodní část tří svislých dříků;

2. řádka: n (nebo zadní část m?) au Krčzín (koncové n je vtesáno již na vnitřní hladký okraj nápisové plochy, chybí mu horní okraj druhého dříku, jenž se odštípl);

3. řádka: spodní část dvou svislých dříků (zbytek n?) A z sedlčzan (koncovka an je vtlačena také na okrajový pás, n chybí vlastní koncový dřík);

4. řádka: horní část dlouhého písmene (snad s?), horní část tří dříků (snad w?), 2 nedosti zřetelná písmena (první snad u), w pa (a je odstraněním části horního vydutí zkresleno);

5. řádka: nedosti zřetelná horní část svislých 2—3 dříků, téměř celé a, zlomek velkého písmene (snad horní ozdobný oblouk nad A).

Zlomek nápisového zrcadla měří nejvíce v 2. řádce (20,7 cm), nejméně v 5. řádce, kde je nejvíce porušen odloupnutím horní vrstvy mramoru. V celém dochovaném textu lze pozorovat velkou nedbalost ve vytesávání jednotlivých písmen i v nepravidelném jejich rozvržení v řádce, plocha není patřičně rozměřena (viz na příklad uvedené přílišné stlačení koncových písmen ve slově Krčzín, sedlčzan, jež v obou případech již přesahují okrajovou hranici).

Jak patrno, zachovalo se z celého textu jen velmi málo — přece však dost, aby mohlo skýtat námět k úvaze. Jistě nebude sporu o tom, že jde o zlomek náhrobního kamene — svědčí pro to zejména místo nálezu. Nesnadnější je luštění nápisu. Bezpečně lze přečíst vlastně jen tato slova, resp. jejich části:

2. řádka: au Krčzín
3. řádka: A z sedlčzan
4. řádka: wpa

Pro další dohady nutno vyjít z jména „Krčín", k němuž patří bezesporu i přídomek „a z Sedlčan". Toto spojení náleží jménu známého rožmberského regenta a zakladatele jihočeského rybníkářství Jakuba Krčína z Jelčan, jenž se po r. 1586, kdy mu polepšen erb, ³) psával podle statku sedlčanského ještě s druhým přídomkem „a z Sedlčan". Po něm měly toto jméno pouze Krčínovy dcery (syna neměl).

³) Srv. A. Sedláček v Ottově slovníku naučném, XV, str. 104.

str. 77

Doplníme-li tedy za jméno „Krčín" na konci 2. řádky na 3. řádku první jeho přídomek „z Jelčan", snadno si objasníme neúplné písmeno, jímž se 3. řádka na našem zlomku začíná: musí to být n. Tímto doplňkem též možno odhadnout (s určitou výhradou) šířku nápisového zrcadla: musí se sem do celé 3. řádky vejít minimálně slova „z Jelčan a z Sedlčan". Jestliže bylo dosavadní určení celkem snadné, naskýtá se více obtíží při vysvětlení, co značí tři písmena (. au) před jménem „Krčín". Nejde tu naprosto o křestní jméno, jak bychom před příjmením očekávali.

Analogií k jiným náhrobním nápisům možno snad číst 4. řádku takto: swug w pa — jako součást věty ... [dokonal život] svůj v pá[nu.] Tím by se vysvětlila i 5. řádka: wa A — jako: ... [odpoči]vá. A[men.]

Pokusme se nyní zjistit, komu by byl nápis tohoto znění určen. Řešení nebude jednoznačné, může být jen podnětem k diskusi. Z rodiny Jakuba Krčína z Jelčan a z Sedlčan, jejíž příslušníci tu jedině mohou přicházet v úvahu, by to mohli být 1. sám Jakub Krčín; 2. některá z jeho dcer. Ověřme si tuto domněnku na rodinných datech: Roku 1597 zemřela Krčínova dcera Mariana, jež je pochována v kostele v Dublovicích u Sedlčan. ⁴) Z dalších dcer jsou známy Anna Kateřina (provdaná za Maxmiliána Velemyského), Ludmila (provdaná za Adama Šťastného Vojkovského z Milhostic na Osečanech), Elška, Žofie a Johanka (provdaná Myšková ze Žlunic). ⁵)

Bylo-li by možné číst ona tři písmena v 2. řádce před jménem „Krčín" jako nau a doplnit pak na [roze]nau Krčzín (na 3. řádce:) [ku z Gelčzan] A z sedlčzan — pak by bylo nejpravděpodobnější spojit s tímto náhrobním kamenem pohřeb nejstarší Krčínovy dcery. V plném nápise by její jméno znělo Anna Kateřina Velemyská, rozená Krčínka z Jelčan a z Sedlčan; místo obvyklého znění nápisové formule v 1. pádě by tu ovšem muselo být užito méně obvyklého 4. pádu, tedy Annu Kateřinu Velemyskou, rozenou Krčínku atd. (rozumí se Bůh povolal k sobě či podobně). Doba úmrtí Anny Kateřiny by odpovídala písmu: žila ještě v době sepsání Krčínova testamentu (r. 1604), zemřela před r. 1615, kdy umřel její manžel Maxmilián Velemyský, oženiv se předtím po druhé. Sídlem Maxmiliána a Anny Kateřiny Velemyských byla tvrz Mitrovice nedaleko Prčice, pohřebním místem Maxmiliána Velemyského a jeho rodiny byl kostel v Prčici. ⁶) Proti možnosti připsat nalezený náhrobní kámen nejstarší dceři Krčínově by tedy nebylo námitek.

Leč kdybychom nebyli ochotni číst skupinu písmen . au tak, jak předpokládáno, bylo by možno vytvořit domněnku jinou, ještě zajímavější. Pak by totiž šlo pouze o samotného Jakuba Krčína. Na první pohled zní tato kombinace nevěrohodně, zejména uvážíme-li, že v dosavadní literatuře se traduje jako jistota místo Krčínova posledního odpočinku v Obděnicích (nyní okres Milevsko), kde se v kostele zachoval honosný náhrobní kámen. ⁷) Z okolnosti, že na tomto náhrobku chybí datum úmrtí (v nápise za počátečními slovy Anno domini následuje nevyplněné místo, za ním pak pokračuje obiit nobilis et strenuus vir Jakobus Krcžin de Gelcžan et Sedlčzan ...), bylo vyvozováno, že si Krčín dal náhrobní kámen zhotovit ještě za živa, složiv si sám i veršovaný latinský nápis, umístěný uprostřed desky nad znakem. Po smrti pak prý bylo opomenuto vtesat letopočet. Toto „opomenutí" musí nutně budit pochybnosti, zda byl Krčín skutečně pochován v Obděnicích, zejména uvážíme-li, že bylo dost

⁴) Podlaha - Šittler, 1. c., str. 14.
⁵) Dcery jsou uvedeny v Krčínově závěti z r. 1604 (DZ 132 E 22). Viz též A. Sedláček, Hrady, XV, str. 148, 248, 262.
⁶) Srv. Sedláček, Hrady, XV, str. 262, Vlasák, 1. c., str. 44 sl. Maxmilián Velemyský vyslovil v závěti přání, aby byl pochován v kostele v Prčici. V ohradní zdi hřbitova se zachoval náhrobek jeho synka (zemř. r. 1615) — dnes je uložen též v kostele. Srv. Podlaha - Šittler, 1. c., str. 86.
⁷) Podlaha - Šittler, 1. c., str. 67. Tam i obraz náhrobníku.

str. 78

vykonavatelů jeho poslední vůle, poručníků nezletilých dcer, kteří by se jistě o tuto maličkost postarali.

Druhým důvodem ke skepsi je další negativní zjištění: V roce 1944 byl při opravě kostela v Obděnicích hledán mimo jiné též Krčínův hrob pod dlažbou, leč marně, nic nenalezeno. ⁸)

Lokalisace Krčínova hrobu do Prčice místo do připravované hrobky v Obděnicích není tedy tak nepravděpodobná. Pro toto řešení lze vzít v úvahu ještě další důvody. Ač známe z Krčínova života četné podrobnosti, není zjištěno přesné datum jeho úmrtí. V dosavadní spolehlivé literatuře je udáváno jen přibližně: roku 1604, bud v lednu nebo v únoru. ⁹) Tento termín vyplývá ze vztahu mezi dvěma daty: dnem 19. ledna 1604, kdy Krčín skládá svůj testament („kšaftuje s dobrým rozmyslem, rozumu dobrého a paměti zdravé") a dnem 9. února 1604, kdy uzavřena smlouva mezi Petrem Vokem z Rožmberka a poručníky Krčínových pozůstalých dcer o opětovné držení Sedlčan. ¹⁰) Úmrtní den Krčínův tedy musí být mezi 19. I. — 9. II. 1604. V závěti, která byla vložena v zemské desky až po Krčínově smrti 23. února 1604, odkázal svůj majetek pěti dcerám (rovným dílem, včetně nejstarší Anny Kateřiny, ač již dříve dostala věno), ustanovuje zároveň tuto nejstarší dceru, manželku Maxmiliána Velemyského na Mitrovicích správkyní pozůstalosti spolu s radou čtyř ustanovených poručníků.

V zápise O kšaftu sice není uvedeno místo, kde se toto pořízení stalo, není však vyloučeno, že starý otec trávil poslední dny u vdané dcery Anny Kateřiny na Mitrovicích a zde kšaftoval, učiniv zmíněnou dceru opatrovnicí majetku a zetě Velemyského jedním z poručníků. Zde též zemřel a vzhledem k roční době — druhá polovina ledna až začátek února — byl pochován v nejbližším kostele, místo aby byl po neschůdných horských cestách převezen do odlehlých Obděnic. Proto nikdy nebyl náhrobní kámen v Obděnicích doplněn letopočtem Krčínova úmrtí. ¹¹)

Záhada Krčínova hrobu by tedy byla tím vysvětlena. I když uvedené řešení spočívá jen na několika důvodech (nikoliv na přesných důkazech), nelze je odmítnout a priori. Předpokládám je jako možné vysvětlení k diskusi.

⁸) Zpráva ř.-kat. duchovní správy v Kladně IV. - Rozdělově z 9. X. 1957, č. j. 480/57.
⁹) Na př. V. Schulz v článku Dodatky a opravy k bibliografiím starších spisovatelů českých a k starší české bibliografii, ČČM, 1913, str. 384; Sedláček, Hrady, XV, str. 147. Nejnověji sice v článku První základy vodního hospodářství v Čechách (Sborník Národního technického musea, I, 1955, str. 147 sl.) se tvrdí (autorská značka peu), že Krčín zemřel 10. II. 1604, ale bez udání pramene, takže nutno brát toto přesné datum s reservou.
¹⁰) DZ 132 E 22-27.
¹¹) Jako doplněk k důvodům, zajímavý z hlediska folkloristického, možno tu ještě uvést lidovou pověst o Krčínovi, která se prý vyprávěla na Sedlčansku: Krčína si vzal čert a za trest s ním oral (zaznamenal i Sedláček, Hrady, XV, str. 148). Nesouvisí základ této pověsti, motivované přirozeně i odplatou za často násilné Krčínovy činy proti poddaným, s event. zjištěním, že hrobka v Obděnicích po jeho smrti zůstala prázdná? Lidový vypravěč si tuto záhadu vysvětlil po svém.

[viz také polemika s tímto článkem: Zdeněk Stibral: Torso náhrobního kamene z Prčice s jménem Krčín]