|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Zdeněk Stibral: Torso náhrobního kamene z Prčice s jménem Krčín[Středočeský sborník historický 8, 1973, s. 253-255]V r. 1957 jsem uveřejnil v Jihočeském sborníku historickém (XXVI, 1957, 74-78) článek „Torzo náhrobního kamene z Prčice s jménem Krčín“. Šlo v něm více méně o námět k diskusi, jak bylo v závěru výslovně podotknuto. Místo diskuse však bylo jedno z nabízených řešení, že totiž Jakub Krčín z Jelčan nebyl pochován u Obděnicích, nýbrž v Prčici, přijato dvěma autory. Václav Trachta v populárně psaném článku (Krásy domova 1967, č. 11) se za ně postavil téměř bez výhrad, Alois Míka v knize Osud slavného domu (Č. Budějovice 1970, s. 172-173) je přijal jako „docela pravděpodobné“. Až po letech se dozvěděl o mé práci ing. Zdeněk Stibral, znalec zejména technické stránky Krčínova díla, a vyslovil se k nabídnuté diskusi v článku, v němž obhajuje řešení opačné. J. Tywoniak Dr. Tywoniak k otázce, komu nalezené torzo náhrobního kamene bylo určeno, uvádí dvě možnosti, a to: 1. Jakub Krčín, 2. některá z jeho dcer. První možnost (Krčín) opírá se o to, že na epitafu, který si Krčín již za svého života dal zhotovit, není uvedeno datum jeho úmrtí, dále uvádí pravděpodobnost, že se Krčín ve své nemoci uchýlil do Mitrovic ke své vdané dceři, kde zemřel, a ježto jsou Prčice blíže k Mitrovicům než k Obděnicům, byl tam též pochován. Tuto hypotézu nepovažuji za pravděpodobnou z následujících důvodů: l. Epitaf Krčínův je uměleckým dílem. Nadpis je neobvyklý a charakterizuje úplně Krčína - totiž, že vše chtěl mít hezké, až po ten náhrobní kámen. Viz zámek Kratochvíle, Nový Hrádek Krčínov atd. Též sloh nápisu je krčínovský. Srovnat možno s jeho životopisem, jejž podává Břežan.1 Poněvadž není myslitelné, aby Krčín postavil do kostela svůj náhrobek za svého života, když na něm stojí, že zemřel, museli jej postavit jeho dědicové. Tím však, že dědicové epitaf postavili, je vlastně prokázáno, že byl Krčín v Obděnicích pochován. Že nebylo doplněno datum úmrtí, není nic neobvyklého, stává se tak i dnes - a častěji, než si myslíme2; mohlo to být zaviněno tím, že k doplnění uměleckého náhrobku datem úmrtí musil být opatřen sochař-umělec a ten nebyl asi 253 v Obděnicích, nýbrž až v Praze. Cesta tam byla asi odkládána, až se zapomnělo. Mimo to uvažme, že dědici Krčínovými byly jeho dcery, z nichž nejstarší bylo v době úmrtí Krčína jen 14 let a nejmladší 9. V těchto létech mají děvčata spíše smysl pro panenky než pro administrativní úkony, jež všední život vyžaduje. Krčín koupil Obděnice r. 1593 včetně kostela. Kostel byl původně románský a neměl apsidu. Krčín, nábožensky založený3, tento nedostatek odstranil, apsidu postavil a pod jejím oltářem zřídil jako patron kostela rodinnou hrobku. Sem byla pohřbena jeho druhá manželka r. 1602. Při opravě kostela v r. 1890 byla hrobka otevřena.4 Vchod je z lodě kostela a kryl ho veliký kámen v rozích opatřený otvory pro umístění zvedacích kruhů. Tylo otvory byly zality maltou. Kámen byl vyzvednut a umístěn v hřbitovní zdi a otvor překlenut. Pod deskou byly schody do hrobky, kde však mimo jednoho borového prkna nic nenalezeno. To nasvědčuje tomu, že při některé opravě před rokem 1830 byly zde se nalézající pohřby odstraněny, a to nejen pohřeb Krčínův, nýbrž i jeho manželky. Hrobky pod presbytářem byly zpravidla sklenuty; jestliže se klenutí opíralo o zevní zdi presbytáře, pak měly tyto klenby stejné trvání jako presbytář. Jestli se však opíraly jen o opěrné zdi, pak musely tyto být velice solidně provedeny, jinak po čase nesnesly zdi postranní tlak klenby a rozestupovaly se. Klenba se následkem toho propadala mezi zdí a knězi před oltářem hrozilo propadnutí do krypty.5 Aby se tomu zabránilo, musela se krypta otevřít, ostatky umístit po dobu stavby na jiném místě a pak je opět uložit zpátky. Nebyl-li nebožtík vynikající nebo jeho rod vymřel a o hrobku se nikdo nestaral, nedošlo po rekonstrukci k opětnému umístění ostatků. Tento osud postihl patrně též Krčínovu hrobku, ale nejenom ji. Císař Josef II. zakázal z důvodů zdravotních pohřbíváni v kostelích. V kostelích byli pohřbíváni šlechtici nebo vynikající osobnosti a příjem z propůjčených hrobových míst obdrželo záduší. O tento příjem záduší zákazem Josefovým přišlo, a nemělo proto na těchto hrobech zájem. Zároveň stalo se módou urovnání kostelní podlahy. Ideálem mnohých farářů bylo mít dlažbu v kostele rovnou, nepřerušovanou rozličnými náhrobními deskami; to vedlo k jejich odstranění. Někde byly postaveny ke zdi, někde rozbity a prodány k profánním účelům.6 Předpoklad, že Krčín byl mezi 19. I. a 10. II. 1604 nemocen, a proto se odebral do Mitrovic ke své dceři Kateřině, jež byla provdaná za Maxmiliána Velemyšlovského, nesouhlasí s kšaftem, kde Krčín jmenuje svoji dceru poručnicí nad sestrami a ukládá jí, aby se o ně až do jejich plnoletosti nebo provdání starala. O tyto sestry se mohla starat jen na jednom místě, a to byly Obděnice, kde v zámku bylo 9 pokojů a 9 komor 254 k dispozici. To také učinila a pobyla se svým manželem v Obděnicích nejméně až do 8. II. 1610, kdy vypravila své sestře Elišce7 svatbu z Obděnic. Manžel Anny Kateřiny byl s ní rovněž do plnoletosti dcer Krčínových v Obděnicích a psal se v tě době „na Obděnicích“.8 Z uvedeného vyplývá, že rodina Krčínova žila v Obděnicích před Krčínovou smrtí i po ní, jen s tím rozdílem, že za zemřelého Krčína nastoupila jeho dcera Anna Kateřina. Krčín zemřel tedy v kruhu své rodiny a byl pochován, kde si přál, tj. v Obděnicích. Druhá alternativa, že totiž úlomek náhrobního kamene patřil Anně Kateřině, je velmi pravděpodobná, poněvadž predikát z Jelčan a Sedlčan měl jen Krčín a jeho dcery, dále že po provdání svých sester žila až do své smrti (asi v r. 1613) v Mitrovicích. Kromě toho úlomek desky má sílu jen 12 cm, tj. na náhrobní desku málo, a jedná se proto asi o desku epitafní, jež se dávala buďto dětem,9 nebo manželkám, nebyly-li pohřbeny společně v rodinné hrobce. Poznámky
1 V. Břežan, Život Viléma z Rosenberka. Praha 1847. |