V Martinicích vypínala se tvrz rytířská severovýchodně od kostela, původní to sídlo rytířů, a pozdějších ve vlasti naší proslulých pánův a hrabat z Martinic, užívajících v erbu lekna. Boleslav z Ředhoště, r. 1252 nejvyšší sudí, syn Bořity z Ředhoště, počal se první psáti „ze Smečna a z Martinic." Syn jeho Jan z Martinic padl se synem Jaroslavem Bořitou z Martinic a Otic dne 28. září 1322 v bitvě u Mühldorfu.
Jaroslav z Martinic, Hron, Petr a Beneš, synové jeho, odtudž z Martinic, přiznali se při úřadu pražském a přede pány, že jsú směnili dědictví své v Martinicích, 12 lánův dědin s dědinami, lukami, lesy, řekou, s podacím kostelním, polem kobilím, i se vší zvolí k tomu příslušející, s mlajny, s Mikulášem z Nazic za jeho dědictví, Nazice ves, a v Oticích pět lánův dědin beze
str. 27
čtvrti, s dědinami, lukami, lesy . . a jeden druhému dědicky postúpil, a má jeden druhému dědictví směněné právem zemským před každým spravovati. Tudíž Hron převedl věno ženy své Ofky 150 hřiven stříbra na dědictví Nazice a Otice, a Mikuláš též převedl věno ženy své Anny 100 hřiven stříbra na Martinice, dědictví své. Stalo se léta 1322 v den svatých apoštolů Petra a Pavla.1) Kostel, od pánů z Martinic v druhé polovicí 13. století založený, jeví se v listině od roku 1350 mezi farními v děkanátu Benešovském, roku 1384 odvedl 15 grošů poloročního desátku králi. Podací při něm provozovali stále pánové z Martinic; tak byl po smrti faráře Odolena ku podání patrona rytíře Jana z Martinic kněz Bohuslav dne 9. února 1369 ke kostelu v Martinicích potvrzen; po jeho brzské smrti, dne 5. prosince 1369, potvrzen na jeho místo kněz Jakub z Radkovic, a po něm dne 29. března 1373 kněz Přibík. kanovník Karlšteinský. 2) Rytíř Jan z Martinic založil krátce před smrtí listinou, danou od 19. června 1400, nové kaplanství při farním kostele v Martinicích blíže tvrze Vranovské. 3) Roku 1415 Aleš z Martinic podepsal stížní list k sněmu Kostnickému.
Později dostaly se Martinice jiným držitelům, ač ještě během 15. století k původnímu rodu se vrátily: Brutius z Benešova, držitel jejich, zemřel r. 1489 a tu je král Vladislav II. udělil pánu Hynkovi z Martinic, 4) jehožto předkové již byli sídlo své na Smečně zvolili, a kterýž také první fideikommiss ze statků Smečenského a Okořského založil. Zdali Martinice až do smrti (†i 1523) držel, není známo; Martinice měly však již roku 1528 jiného pána, vyšedše navždy z držení pánů z Martinic. Svědčíť o tom následující souvěký zápisek v missále při zdejším chrámu chovaném: Léta 1528 v pondělí před Hromnicemi koupen jest tento mšal do Martinic za dvě kopy grošů češ. skrze mne Jaroslava Konárovského z Libanic, držitele týchž Martinic s příslušenstvím.
1) Pozůstatky desk zemských. I. 402. 2) Libri Confir. II. 1, 18, 89. 3) Libri Erect. VI. D. H. 4, 4) Dsky dvorské, č. 6. str. 117.
str. 28
Brzy na to byly Martinice rytířem Václavem Předborem z Radešína na Janovicích koupeny a se statkem Janovickým navždy spojeny; neboť když roku 1548 pan Jan z Řičan statek Janovický od jeho dědiců kupoval, obsahoval tento „. . . pustou tvrz v Martinicích a ves celou s podacím kostelním.“ 1)
Ke kostelu Martinickému kladou těla vesnice:
1. Martinice, ves 5/4 hod. od Votic, 164 katolíků, 30 žáků. Filiální kostel martinický Nanebevzetí Panny Marie jest stavba slohu gotického; tvoří podlouhlý čtverhran, presbyterium jest jen uvnitř obloukem od lodě odděleno, oboje jest klenuté, presbyterium má klenbu křížovou bez žeber; okna po straně polední s obloukem lomeným; s té strany vede krásný portál do lodě, okrášlený po stranách štíhlými sloupy; také portály od západu do lodě a z presbyteria do sakristie jsou čistě vyvedeny. Z bývalého skládacího oltáře nalezly se na půdě zbytky, prozrazující starožitný původ i zdařilou práci řezbářskou i malířskou. Nad kostelní střechou jest nízká zvonice, v níž visí tři zvony hlasu libozvučného. Velký zvon s obrazem sv. Václava (2' 5" v průměru) má tento nápis: „Anno domini CCCCXXII qui me fecit ma-gister Bartolomeus nomen habet in nova civitate pragensi, ex hoc laus deo omnipotenti et beatæ Maricæ sempervirgini et omnibus.2)
Prostřední má 1' 7 ½" v průměru, po jedné straně obraz zvěstování P. Marie, po druhé kříž, pod nímž sv. Maří Magdalena, pak nápis: „Deg pokog Hospodine za dnů našich, neboť nemáme žádného giného, kdožby bogoval za nás, gedině ty sám Pane Bože náss Wssemohaucý. Anno 1760."
Malý má nápis: „Slit gest od Wondřzege leta MDLXVI." (1565.) „Smilug se nad namiPane! Smilug se nad námi!"
Nahoře zmíněný misál byl tištěn r. 1503 v Normberku. Služby boží konají se v Martinicích každou třetí neděli od faráře Votického.
1) Dsky zemské: Kvat. 8. S. 5. — 12. G. 35. 2) Léta Páně 1522 kdo mne dělal, mistr Bartoloměj se jmenuje, v novém městě pražském; budiž z toho česť všemohoucímu Bohu a blahoslavené Marii vždy panně a všem (svatým).
str. 29
Z tvrze rytířské Martinické zbyly nad kostelem ještě široké a dosti hluboké příkopy, obklopující v podlouhlém čtverhranu asi na 2—3° povýšené tvrziště, na jehož východní straně se ještě kus zdi s dvěma okny zachoval, ostatek pokrývá trávník a staré zakrnělé ovocné stromy. Škola o jedné třídě se 84 žáky.
Mlýn Mastnicky stojí v údolí pod rybníkem stejného jména, rozsáhlosti 17 jiter 815 sáhův, od něhož potok Mastnický jméno obdržel.
2. Vranov, ves s 32 katol., 4 žáky; stávala zde tvrz, na níž seděl roku 1414 vládyka Zdebor z Vranova. 1) Stranou samota sedlský statek Malé Babice.
