dávné sídlo rytířů z Olbramovic, kteří zde již v první polovici třináctého století farní chrám založili, jehož podací rodu tomu až do roku 1580 náleželo. V známém seznamu církevním od roku 1350 nalézá se kostel zdejší mezi farními v dekanátě Benešovském, roku 1384 odvedl 15 grošů jménem poloročního desátku králi. Rytíři z Olbramovic užívali ve znaku orlice zároveň se sousedními pány z Janovic. Nejstarší známí předkové rodu toho byli roku 1368 Odolen a Přech, panoši z Olbramovic, mezi nimiž vzniklá rozepře o právo podací při kostele Olbramovickém téhož roku 14. dubna urovnána byla a ustanoveno, aby právo to střídavě provozovali. 2) Roku 1393 volili na místo dosavadního faráře Jana nového faráře ke kostelu Olbramovickému klerika Bohunka z Chelčic — Odolen, syn Odolenův, Pešík, Kuneš, Přech, Odolen, syn Bernardův, Janek a Drška, bratří a panoši
2) Lib. Erect. Vol. XII. A. 9.
str. 30
z Olbramovic, což potvrzeno 8. května toho roku. Roku 1398 dne 30. listopadu k témuž kostelu za faráře zvolen kněz Mikuláš, oltářník ve Chvojenci, od Přecha, Odolena a Pešíka z Olbramovic; úvodcem byl farář Tožický. 1) — Rytíř Kuneš z Olbramovic býval milostníkem krále Václava IV., roku 1395 učiněn purkrabím hradu Pražského, roku 1406-18 zastával výnosný úřad purkrabí Karlštejnského; hájil na to dlouhý čas hrad Karlštein proti Pražanům. Panoš Přech z Olbramovic byl jeden z nejhorlivějších milovníkův novot náboženských, učinil s Janem Leskovcem, Heřmanem z Hrádku i jinými zemany v kraji Vltavském roku 1417 zvláštní obhájnou a vzdornou smlouvu až do těch hrdel a statků proti těm, kteří by jim ve svobodě náboženské a přijímání podobojí překážeti chtěli. 2) Z toho patrno, žeť i kostel Olbramovický záhy faráři utrakvistskými obsazen a spravován býval. Před rokem 1450 vešel rytíř Kuneš z Olbramovic v držení tvrze Dvorců blíže Tučap, odkudž přijali potomkové jeho příjmí Dvořeckých z Olbramovic, pro rozeznání druhé větve Čejkův z Olbramovic, která dochovala se v stavu hraběcím až do našeho věku. 3) Kuneš z Olbramovic na Dvorcích zanechal syny: Jana (zrozeného 1446), Václava (zrozeného 1449) a Ondřeje (zrozeného 1461). Václavovi synové Přech a Jindřich, Dvořečtí z Olbramovic, učinili roku 1520 dělení o statky otcovské; Přechovi se dostaly Olbramovice a vsi Městečko, Zahradnice a Přibýšice; Jindřich zůstal na Dvorcích. 4) Přech Dvořecký z Olbramovic koupil roku 1546 od bratří Trčkův z Lípy statek Načerac, zemřel roku 1563. Zůstalí synové Bohuslav a Jindřich, bratří Dvořečtí z Olbramovic, rozdělili se o zůstalé dědictví otcovské roku 1563 tím spůsobem, že dostal starší Bohuchval: „tvrz pustou Olbramovice, dvůr poplužný, ves Olbramovice s podacím kostelním, ves Městečko, tak jak toho otec Přech užíval" s přídavkem 200 kop grošův; Jindřich
1) Lib. Confir. V. 162, 313. 2) Paprocký: Diadochus o stavu rytířském, str. 81, 82. 3) Vymřelať hrabětem Jachimem Čejkou z Olbramovic, probošem na Svaté Hoře. † 9. máje 1814. 4) Dsky zemské: Kvat. 250. M. 13.
str. 31
obdržel Načerac. 1) — Rytíř Bohuchval Dvořecký z Olbramovic prodal konečně roku 1580 dávné sídlo rodu svého Olbramovice rytíři Adamovi Velemyšlskému z Velemyšlevsi a odstěhoval se do Maršovic, kdežto zemřel roku 1584. Adam Velemyšlský z Velemyšlevsi na Olbramovicích měl za manželku Dorotu, dceru Petra Voračického z Paběnic na Voračicích, s níž zplodil syna Jana Tobiáše; po její smrti pojal druhou manželku Veroniku, rozenou ze Lhoty, která mu roku 1595 ve čtvrtek první v postě porodila syna Šebestiána, později dceru Lidmilu. Týž vyhotovil roku 1609 svou poslední vůli, jíž statek Olbramovický svému synovi z prvního manželství Janovi Tobiášovi, léta majícímu, odkázal, a sice: „tvrz Olbramovice se dvorem a podacím kostelním;" nad druhými dětmi nezletilými ustanovil poručníky Jana z Řičan na Drachkově a Novém Studenci a Maxmiliána Velemyšlského z Velemyšlevsi na Mitrovicích. Dále nařídil, aby manželka jeho na tvrzi Olbramovické buď v kamenném neb dřevěném stavení své náležité bydlení a chování měla. 2) Brzy na to sešel se světa a byl při první manželce Dorotě z Paběnic ve sklípku kostela Olbramovického pochován. 3) — Rytíř Jan Tobiáš Velemyšlský z Velemyšlevsi prodal po otci zděděný statek Olbramovický paní Dorotě hraběnce z Fürstenberka, rozené ze Šternberka, která jej k svému panství Leštenskému připojila. Olbramovice zůstaly s panstvím Leštenským spojeny až do roku 1664 pod paní Dorotou hraběnkou z Fürstenberka, rozenou ze Šternberka († 1633), a její dcerou Annou Albertinou, rozenou z Fürstenberka, provdanou po prvé z Illová, po druhé (1634) z Briamontu, po třetí z Řičan. Její dcera z druhého manželstva Johanna Lidmila z Briamontu, provdaná za Václava Vrochyni z Reptův, zanechala dcery a dědičky Polyxenu a Annu Vrochyňky z Reptův, nad nimiž byl rytíř Jan Fridrich Šoffman z Hemrlesu zřízený kurátor, a těmto sestrám a sirotkům připadla při dělení r. 1664, dě-
1) Dsky zemské: Kvat. 55. R. 6. 2) Tamže: Kvat. 134. P. 10. 3) Hrob jejich i druhé manželky nalezen při opravování kostela r. 1866.
str. 32
dictvím po matce, jedna čásť panství Leštenského: „vesnice Olbramovice s Městečkem a Velkým Semtínem.“ 1) Ale již po osmi letech, totiž roku 1672 ve čtvrtek po sv. Tomáši, prodali k tomu nařízení komisaři statek Olbramovický, náležející pannám Polyxeně a Anně Vrochyňkám z Reptův, nemohoucí prý na kolik dílů rozdělen býti, Ferdinandovi Františkovi hraběti z Vrtby na Voticích, a sice, jak v listině zní: „tvrz Olbramovickou na stavení velmi sešlou, dvůr a ves Olbramovice s kostelem filiálním všech svatých, ves Městečko, jinak Místečko, celou, ve vsích Velkém Semtíně a v Malém Semtíně, co tu má, dle odhadu od roku 1664, jak předešlí držitelové, posléze paní Anna Albertina z Řičan, rozená hraběnka z Fürstenberka, užívala." 2)
Od roku 1672 mívaly Olbramovice s Voticemi a Janovicemi stejnou vrchnosť.
Ke kostelu Olbramovickému kladou mrtvá těla následující místa:
1. Olbramovice, ves 1 hod. severně od Votic na cís. král. siInici Linecké, v úrodné pláni nedaleko nádraží „Veselky"; 280 kat; 3 židé, 52 žáků. Filiální chrám svaté Trojice sahá původem svým, jak svrchu řečeno do první polovice 13. století; podobá se, že byl zároveň s dědinou založen i vlastním farářem osazen. V dobách panujícího ve zdejší krajině náboženství podobojí byla osada faráři téhož vyznání spravována; když však tito císařským nařízením roku 1624 od kostelů vypuzeni byli, dán jest kostel zdejší s osadou ku správě farářů Bystřických, od roku 1672 byl komendátním fary Votické; pozemky původně farní vykázány jsou k důchodům zádušním. Právě se o tom jedná a od osadníkův u příslušných vyšších úřadů žádá, aby po 250 leté přestávce kostel Olbramovický vlastním farářem, jak slušno a spravedlivo, opatřen byl, k čemuž osadníci nemalé oběti přinésti ochotni jsou.
Ze staré románské stavby zachovala se jen loď, presbyterium užší i nižší roku 1866 sbořeno, na místě jeho
1) Dsky zemské: Kvat. 314. M. 21. 2) Tamže: Kvatern 390. C. 9.
str. 33
loď prodloužena a románskou absidou, ozdobenou zubovatou římsou, uzavřena; při té příležitosti kostel uvnitř i zevnitř opraven, velký oltář obrazem svaté Trojice, zvláštní koncepcí od Myslbeka, ozdoben, tak že vnitřek svou čistou úpravou milý dojem na navštivitele působí. V průčelí vypíná se slušná vysoká věž kryta cibulovitou bání, jejíž čtyřy okna románskými sloupky na dvé rozdělená starožitný původ stavby prozrazují. Ve věži zavěšený dva větší a dva menší zvony. Velký, centů 26 liber těžký, má tento nápis:
„Campana hæ fusa 1545 refundebatur in honorem ac laudem Dei, beatæ Mariæ, sine labe conceptæ virginis, et omnium sanctorum sumptibus ecclesiæ Olbramovicensis Anno 1858 Pragæ per Carolum Bellmann c. r. aulicum campanorum fusorem." (Tento zvon slitý 1545 přelíván ke cti a chvále Boží, blahoslavené Marie, bez poskvrny počaté panny, i všech svatých nákladem kostela Olbramovického l. 1858 v Praze skrze Karla Bellmanna, c. k. dvorského zvonaře.)
Na starém puklém zvonu četl se tento nápis:
Léta Páně 1545 slit jest tento zvon z vůle pána Přecha se Dvorců a na Olbramovicích ke cti a chvále Pánu Bohu i všech svatých od mistra Matěje Špize v Praze).
Menší má znak Vrtbovský a nápis: „Franz Adam Graf Wrtby liess mich übergiessen. Franz Joseph Kühner goss mich in Prag Anno 1801". (František Adam hrabě s Vrtby dal mne přelíti. František Josef Kühner lil mne v Praze l. 1801). Obraz Panny Marie bolestné. —
V lodi chrámové jest krypta rodu Dvořeckých z 0lbramovic a na hřbitově kostel obklopujícím náhrobní kříž kněze Václava Alexandra Pohana, faráře a děkana v Poříčí, spisovatele českého, narozeného 5. září 1791 v Pelhřimově, zemřelého dne 25. července 1850 v Olbramovicích.
Tvrz Olbramovická pnula se od starodávna a ještě v druhé polovici sedmnáctého věku na západním konci vesnice v obvodu dvora při cís. silnici, která i čásť příkopu vyplňuje. Roku 1672 byla již co do stavení velmi
str. 34
sešlá, nyní zbývá z ní přízemí, sloužící za obydlí čeledi; příkopy lze také ještě dílem rozeznati.
Proti dvoru přes silnici stojí v stínu košatých lip tři kříže Pána Krista a dvou lotrů na plechu živými barvami vyobrazené, po stranách kamenné sochy Panny Marie a sv. Jana evangelisty z roku 1706. Toto krásné skupení přeneseno z dolní části vsi na toto místo příhodné, když se nová cís. silnice zřizovala, a pohled na ně vzbuzuje v mysli každého cestujícího city nábožné. Školu o dvou třídách navštěvuje 206 dítek z vesnic ke kostelu Olbramovickému příslušících, vyjma Srbice.
2. Olbramovice, místečko, má 12 domův a 110 kat., 17 žáků.
3. Semtín velký, ves, 19 čísel, 168 duší, 33 žáků. Bývala zde tvrz, na níž seděl roku 1391 panoš Reinhard ze Semtína, spolupatron kaplanství v kostele Arnoštovickém; 1) roku 1448 Jan ze Semtína pomáhal panu Jiřímu z Poděbrad dobývati Prahy. Dvůr Semtínský byl v 17. století rozdělen na sedlské statky; za to zřízen blíž silnice z úrodnějších pozemků bývalé vsi Lhoty Kačerovy tak zvaný nový dvůr Semtínský.
4. Semtín malý, čítá 9 čísel, 83 duší, 12 žáků.
5. Kochnov, víska o 6 číslech s 62 katolíky, 14 žáků.
6. Mokřany, víska o 5 číslech s 58 obyvateli, 8 žáků. Jest zde pramen s vodou železitou.
7. Veselka, dvůr a nádraží železnice s 40 obyvateli, 3 žáky.
8. Zahradnice, ves, má 18 čísel s 140 obyvateli, 20 žáky.
9. Ze Srbic náleží 6 čísel s 55 obyv. k Olbramovicům, ostatek k Voticům.
