Kostel Vojkovský, založený zde usedlými vladykami z Vojkova, připomíná se v známé, listině r. 1350, mezi farními v dekanátu Vltavském, roku 1384 dal 15 grošů desátku královského. Řečeným vladykám příslušelo i právo podací; roku 1361 pleban zdejší Jan vzdal se fary v ruce děkana Vltavského, na místo jeho ku podání patronů Bernarda a Heřmana z Vojkova potvrzen byl 29. listopadu toho roku kněz Buzek, úvodcem ustanoven děkan Vltavský. 1) K roku 1372 připomíná Paprocký Bernarda a Jaroslava z Vojkova; r. 1415 Jaroslav z Vojkova podepsal stížný list k sněmu Kostnickému. Okolo r. 1450 vešli v držení tvrze Vojkovské rytíři z Milhostic, která rodina se odtud pojmenovala Vojkovských z Milhostic a z Vojkova; užívala v erbu dvou bílých trub slonových, proti sobě postavených v poli červeném, a nad helmou jako klenotu týchž trub slonových. Rod ten kvete z části na Moravě až podnes v stavu panském. Na začátku 16. století (1528, 1534) žili bratří Albrecht Vojkovský z Milhostic na Vojkově a Křtěnovicích, a Mikuláš na Radiči. Synové Albrechtovi, nad nimiž strýc Mikuláš poručníkem ustanoven, byli (1542) Albrecht, Kristián, Vilém, Petr, Vácslav, Mikuláš a Bohuslav.
Roku 1551 Vilém, Mikuláš, Vácslav a Petr nezletilý, bratří Vojkovští z Milhostic, prodali dědictví své: „tvrz Vojkov, dvůr poplužný, ves s podacím kostelním, vsi Lavičky, Vysokou, Podolí, Minařice, Sedlecko a Bořinu Horu" panu Janovi z Ričan na Kosové Hoře. 2). Když se po smrti otcově zůstalí tři synové o zboží otcovské dělili (1578), připadl Vojkov Hanušovi z Řičan; později dostal se Vojkov Hanušovu bratrovi Heřmanovi z Řičan na Kosové Hoře (zemřel 1612); jeho syn Vilém z Řičan získal „tvrz Kosovou Horu, městečko s podacím kostelním, tvrz Vojkov s dvorem a podacím kostelním, dvůr Dobrohošť 3). Vilém z Řičan přilnul (1618) ku
1) Lib. Conf. I. 164. 2) Dsky zemské: Kvat. 49. C. 15. 3) Tamže: Kvat. 190. P. 28.
str. 45
straně stavův odbojných, proto mu oba statky konfiskovány, roku 1622 nejprvé Albrechtovi z Valdšteina, rok na to Sezimovi z Vrtby prodány byly. Jan František hrabě z Vrtby, syn a dědic Sezimův, prodal dne 11. května 1666 statek Vojkovský: „tvrz Vojkov, dvůr a ves s filiálním kostelem, vsi Štětkovice, Mrvice, Sledovice, Sedlečko, Bořinu Horu, Podolí, Chrast a Lhotu Karlovi Leopoldovi Carrettovi z Milesimo". 1). Týž držel i Hrádek, Kosovou Horu a Suchdol, které statky 7. srpna 1670 Anně Susaně Apoloně hraběnce Khunové z Lichtenberka, rozené hraběnce z Meggau, prodal 2); tato však statků nedoplatila, proto připadly prodávajícímu zpět.
Spustošené, málo výnosné statky měnily na to častěji své držitele. Roku 1725 Jan Vít Malovec z Malovic držel statek Vojkov.
Roku 1733 dne 24. dubna Anna svobodná paní z Unwerthu, rozená z Malovic, prodala Vojkov rytíři Janovi Martinovi Běšínovi z Běšín. Dcera jeho Marie Anna, provdaná za Rudolfa hraběte Vratislava z Mitrovic († 1795), dědila Vojkov po otci; nemajíc dětí, odkázala jej roku 1799 bratrovi Františkovi Janovi, svobodnému pánu z Běšín, který se 12. září 1742 ve Vojkově narodil a jako J. M. císařské tajný rada, skutečný komoří a nejvyšší sudí v království českém 24. května 1802 z Praze zemřel; manželka jeho Marie Anna Běšínová, rozená svobodná paní Janovská z Janovic, zemřela 14. září 1814, dle německého nápisu na mramorové desce v kostele zdejším. Po něm získal Vojkov František Adam, svobodný pán Hochberk z Hennersdorfu; dceru jeho a dědičku Vojkova i Nové Bystřice pojal (r. 1813) za manželku Matiáš František Riese, který roku 1816 do stavu rytířského, r. 1846 do stavu svobodných z pánů s predikatem „ze Štallburgu" povýšen byl; téhož však roku 1846 Vojkov své švagrové Augustě Riesové, rozené Lukašovičové, prodal.
Farní osada Vojkovská přísluší k vikariátu Sedlčanskému, čítá 1447 katolíků, 3 akatolíky augsburského vy-
1) Tamže: Kvat. 316. N. 28. 2) Tamže. Kvat. 318. L. 4.
str. 46
znání a 12 židů, 260 školních dítek v následujících přifařených i přiškolených místech;
1. Vojkov, farní ves, 2 hod. západně od Votic s 382 kat., 3 akat. a 12 žid. obyv. ve 32 domech, s 61 žáky, při silnici Sedlčanské.
a) Farní chrám svatého Jakuba, asi z druhé polovice třináctého století, zachoval některé části slohu gotického, v němž byl původně založen, a sice v lodi po polední straně dvě gotická okna, každé štíhlým sloupem uprostřed rozdělené a rosetkami ozdobené; v presbyteriu od strany východní široké, dvěma pruty na tři částky rozdělené okno, rosetami slušně ozdobené; hlavní portál se strany západní a dvéře do sakristie. V presbyteriu stojí cínová křtitelnice s nápisem:
„Briksi zwonarž z Cimiburku w Praze tuto křtitelnici udielal leta 1581. Herzmann z Rziczan na Kosowe Horze, heytman kraje Wltawskeho — Anna Ržiczanska ze Skuhrowa." Erby Řičanský a Skuhrovský.
V lodi nachází se krypta Vojkovských z Milhostic. Na rohu po straně západní pne se kamenná věž, v níž visí 3 větší a 1 malý zvon; největší s obrazem Nepoškvrněné P. Marie má nápis:
„Beatissimæ Virgini Mariæ honor. — Sub auspiciis illustrissimorum Comitum Rudolphi et Mariæ Annæ de Wratislaw, tunc Wojkowii hæc campana infusa est Anno Dom. MDCCLXXXIX. Johann Wenzl Kühner goss mich in der k. k. Neustadt Prag."
(Nejblahoslavenější Panně Marii česť. — Za panování nejosvícenějších hrabat Rudolfa a Marie Anny Vratislavův, toho času na Vojkově, tento zvon jest slíván r. 1789 od Jana Václava Kühnera v Novém městě Pražském.).
Na druhém se čte okolo koruny: „Qui me fecit magister Bartolomeus nomen habet in Praga Anno MCCCCCXXII." (Kdo mne dělal, mistrem Bartolomějem se v Praze jmenuje.)
Na třetím se čte: „Pawel Konwarz w Praze ke cti božj tento zwon dielal.“
Okolo chrámu jest hřbitov.
b) Farní obydlí zřízeno teprve roku 1824. Osada mívala, jak svrchu ukázáno, již dávno před rokem 1350 vlastního faráře; později (1420—1620) spravován byl
str. 47
kostel faráři podobojími; asi od roku 1622 zůstala osada pod správou farářů Kosohorských; pozemků, které posud lid farními nazývá, ujala se vrchnosť; roku 1802 zřídil za to baron Běšín, patron kostela zdejšího, kaplanství v Kosové Hoře s povinností, aby se v osadě Vojkovské každou neděli a svátek služby boží konaly. Od roku 1824 týž kaplan ve Vojkově umístěný samostatně osadu Vojkovskou řídí. Dávky od farníkův jsou jemu vykázány.
c) Škola o dvou třídách s 260 žáky.
d) Zámek skví se na místě bývalé tvrze, která během17. století spustla a stržena byla; starý zámek byl roku 1872 o jedno poschodí zvýšen, rozšířen a v každém ohledu zveleben. Při něm jest dvůr poplužný a pivovár, k severu obklopuje zámek krásná zahrada se sklenníkem a zahřívárnou.
2. Podolí, ves 1/5 hod. s 98 obyv. v 13 domech,17 žáky; mlýn a pila; ¼ hod. stranou mlýn Vrby.
3. Minartice, ves ½ hod., má 88 obyv., 18 žáků v 10 domech.
4. Sledovice, ves 1 hod., 116 kat., 4 ž. obyv.; 18 žáků — v 12 dom. Roku 1463 připomíná se Jan ze Sledovic a Bohunek Crhle, bratr jeho nedílný, žalující Jana Sádlu z Leštna, že jim učinil škodu na dědictví jejich v Sledovicích, tu kdež na ně služebníky své jízdné i pěší poslal, aby je zahubili. Smluvili se o všecky 1) věci.
5. Zahrádka, ves ¾ hod., s 161 kat., 11 žid. obyv., 34 žáků — v 18 domech, z nichž bývalo 14 svobodnických.
6. Bezmíř, ves ¼ hod., s 164 kat, 6 žid. obyv., 26 žáků v 17 domech; dvůr poplužný. Ves Bezmíř Adam z Radešína, syn a dědic někdy Předbora z Raděšína, po Janovi Předborovi, strýci svém, roku 1546 rytíři Janovi Voračickému z Paběnic v desky vložiti dal. 2) S Voračicemi dostala se ves k Janovicům.
7. Křenovice, ves ½ hod., s 190 kat., 3 ž. obyv., 29 žáků — v 18 domech, má dva mlýny na potoku Mastníku, myslivnu, hájovnu a hospodu, která stojí na tvrzišti; dvůr jest rozdělen. Tvrz bývala sídlem vladyk Milotu Křenovských z Křenovic. Roku 1492 Jan z Kře-
1) Pozůst. desk z. I. 129. 2) Dsky zemské: Kvat. 46. E. 26.
str. 48
novic byl pohnán k soudu od Buriana z Javora. 1) Jan Jankovský z Talmberka prodal tvrz a dvůr v Křenovicích před shořením desk (1541) rytíři Jindřichovi Opršalovi z Jetřichovic a manželce jeho Dorotě z Bolu. Řečení manželé prodali roku 1543 Křenovice paní Alžbětě z Řičan. 2) Pánové z Řičan drželi toho času Beztahov s Křenovicemi nejprve nedílně, později se rozdělili tak, že Hynek dostal Beztahov, Jan Křenovice, které po smrti připadly bratrovi Lvovi z Řičan. Všickni bratří zemřeli bez mužských potomků; Hynek zanechal jedinou dceru Ludmilu, které připadly Křenovice, jsou však od ní roku 1554 prodány Vácslavovi Zahořovi ze Záhoří. Později se dostaly k panství Votickému.
8. Klokočov, osamělý sedlský statek při cestě z Vojkova do Křenovic, dochoval nám jméno tvrze, která se několik set kroků pod ním pnula při rybníku nyní pustém. Tvrz spustla někdy během 17. století, zbyly po ní slabé stopy, podzemní základy. Při tvrzi býval dvůr poplužný, pivovár a pod rybníkem mlýn, nyní je vše porostlé lesem.
Dochoval se nám v této krajince malý obrázek spousty naší vlasti válkou někdy třicetiletou; kde druhdy veselý život panoval, jest nyní pusto, němo, trudno. Ano i samo jméno v zapomenutí kleslo.
Tvrz bývala sídlem vladyk Klokočovských z Klokočova, z nichž byl dne 27. srpna 1590 Janovi Klokočovskému stav šlechtický obnoven. V tituláři od roku 1589 připomíná se rytíř Adam Klokočovský z Dobrohoště. Také rod rytířů Selibovských psával se z Klokočova.
9. Křenovičky, ves 1 hod., s 152 obyv. v 19 domech, z těch náleželo 11 domů s 16 žáky 1. čtvrti svobodníků kraje Berounského a patří k faře i škole Vojkovské, ostatních 8 domů k panství Smilkovskému a k faře Jesenické. — Roku 1547 Jindřich Opršal z Jetřichovic dědictví své Křenovičky ves celou prodal Arklebovi a Smilovi, bratřím vlastním z Hodějova 3), kteří ji se statkem Chotětickým spojili, a s tím se dostala k Smilkovu.
1) Pozůstatky desk zemských. I. 150. 2) Dsky zemské: Kvat. 1. D. 18. 3) Tamže: Kvat. 8. G. 9.
str. 49
Z okresu Sedlčanskéko náležejí k faře i k škole: Sedlečko s 110 obyv. a 25 žáky a Vysoká s 77 obyvateli a 16 žáky.
