| Libouň v Ottově slovníku naučném: [1888-1908, svazek XV., str. 1033]
Libouň, ves v Čechách, hejtmanství Benešov, okres Vlašim, fara Šlapánov, pošta Louňovice; 36 domů, 244 obyvatel (1890), starobylý fil. kostel sv. Václava (ve XIV. století farní), zámeček s popl. dvorem a Strašický mlýn, učiněný z bývalé puchýrny na zlatou rudu, která se dobývala na blízkém vrchu „Roudný“. Ves ode dávna náležela ke klášteru louňovickému, jemuž za bouřlivých dob odňata a držena k obci táborské. V XVII. stol. seděli na Libouni Skuherští ze Skuhrova, Malovcové z Malovic, z nichž Václav vystavěl tu (kolem roku 1690) zámek. Od Malovců přešel Libouň (1720) na Leopolda sv. p. z Gerhardu, pak na Ferd. Frant. z Říčan, jehož dcera provdala se za Petra Pavla hr. z Věžník a za věno přinesla zboží libouňské. Syn Benedikt, pošlý z tohoto manželství, prodal (1767) Libouň Marii hr. Auersperkové, za níž připojena k Vlašimi. Fara zanikla po r. 1620, aniž více obnovena. |