|
Kamberk v Ottově slovníku naučném: [1888-1908, svazek XIII., str. 832]
Kamberk (Karrenberg, Karnperg), městys v Čechách, hejtmanství Tábor, okres Mladá Vožice; 50 domů, 599 obyvatel (1890), far. kostel sv. Martina, 2tř. škola, pošta, 2 mlýny, poplužní dvůr a lihovar. Stávala zde papírna. Založení Kamberka souvisí s objevením zlatonosného písku. Asi r. 1280 držel Kamberk s tvrzí Sezima z Landštýna, ve XIV. a XV. století seděli tu předkové Kamberských a Kamberka, r. 1424 bratří z Chřenovic, pak Albrecht Rendl z Úšavy, jenž vyprosil (1512) Kamberku týdní a výroční trhy. Z rodu Viléma z Onšova přešel Kamberk do rodu Lukaveckých z Lukavce, z nichž Jetřichu Adamovi pro jeho účastenství v bouřích stavovských Kamberk od král. komory zabrán a prodán (1623) Janu Jakubovi z Kalnberka, po jehož smrti dostal se v držení rodiny ze Švendy. Roku 1704 koupil jej Ferdinand hrabě Kuenburk a připojil jej k panství mladovožickému; jeho potomci dosud jej drží. Roku 1720 shořel kostel a rok na to znovu postaven. Po válce 30leté zanikla fara, kostel se stal filiálním; r. 1785 zřízena tu lokalie a r. 1859 fara. Znak v červeném štíte šestipaprskové kolo zlaté barvy. |